Podobně jako svého času Miloš Zeman s akcí čisté ruce, slibuje i nynější předseda ČSSD před volbami, že rázně zatočí s korupcí, klientelismem a s manipulacemi kolem veřejných zakázek: a to zákazem akcií na majitele, anebo alespoň - v první fázi - vyloučením takových akciových společností ze soutěží o veřejné zakázky. Má to logiku: ve většině zemí v Evropě se vlastníci firem musejí ke svým podílům přihlásit svým jménem a nemohou zůstat v anonymitě.

V Česku je to ale na rozhodnutí akcionáře. Akcie mohou být buď na jeho jméno, nebo mohou být vystaveny v listinné podobě na majitele. Vlastnické struktury tak smějí zůstat neprůhledné, protože práva k akciím v listinné podobě prostě vykonává ten, kdo je zrovna předloží. Ani ostatní akcionáři tedy nemusejí vědět, kdo je majitelem. A nedozvědí se ani, jaké jsou s těmito anonymními podíly zrovna prováděny transakce. Že to velmi usnadňuje praní špinavých peněz, netřeba dodávat.

Ale je tu ještě jedno reálné nebezpečí: Jak to definoval Jiří Paroubek, hypoteticky by se například mohla o veřejnou zakázku ucházet firma, jejíž akcie ve skutečnosti vlastní ministr, jehož úřad soutěž vypsal. To si lze představit, dokonce ani ne tak hypoteticky. Klíčovou otázkou ovšem je, proč to ČSSD vadí až teď, po skoro dvaceti letech. Vždyť o netransparentnosti zadávání veřejných zakázek se mluví dávno a podezření, zda není firma, která zakázku získala, propojena se zadavatelem, také není nové.

Řada zemí se tohle dilema navíc už snaží řešit. Příklady existují všude okolo nás. Na Slovensku například sice akcie na majitele existují, ale jen v zaknihované podobě. To znamená, že jméno majitele lze dohledat v centrálním depozitáři cenných papírů. Identifikace může být přesto obtížná - pokud se tam dají například nalézt jen jména společností z daňových rájů. V Maďarsku jsou naproti tomu dovoleny jen akcie na jméno, nikoli na majitele. Podobné je to na Ukrajině nebo v Rusku. Ovšem zase: vyhnout se tomu lze tím, že to jméno patří společnosti, která sídlí v některém z daňových rájů, takže její struktura zůstává neprůhledná.

V Polsku jsou akcie na majitele sice povoleny, ale zákonodárci se tam snažili zamezit alespoň tomu, aby anonymní vlastníci z politických kruhů mohli svého vlivu zneužít při zadávání veřejných zakázek. A to tak, že kdo zastává funkci ve státní nebo komunální správě, nesmí po dobu výkonu mandátu vlastnit v akciovkách víc než 10 procent jejich podílu.

Akcie na majitele ovšem existují i v Německu, ale s řadou omezení, která by měla zajistit, aby, když na to přijde, bylo možné vlastníky identifikovat. Dodejme, že ve všech případech, o kterých tu byla řeč, je samozřejmě vždycky ve hře i možnost, že dohledaným "majitelem" může být nějaký bílý kůň.

V tomhle ohledu by zaručeným řešením jistě nebylo ani to, že by se tendrů na veřejné zakázky apriori nesměly zúčastňovat firmy s anonymní vlastnickou strukturou, což nyní slibuje ČSSD. Vždycky by pravý vlastník mohl kohosi nastrčit. Jenže to už je složitější a především: je to nezákonné. V Česku se ale nikdo nemusí ani namáhat, ani obávat.

To je stav, na který ČSSD právem poukazuje jako nehodný "civilizované země". Až na to, že měla řadu let, kdy byla u vlády, na to, aby ho odstranila...

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6