Podle deníku Právo se v České republice rozmáhá nový způsob praní špinavých peněz. Předmětem "praní" mají být výnosy z trestné činnosti, jež spočívá ve vykrádání účtů klientů bank v zahraničí přes internet (phishing). Na množící se případy tohoto druhu upozornila protikorupční policie.

Čeští občané mají být pomocí inzerátů lákáni, aby za slušnou provizi poskytli svůj účet pro příchozí platbu ze zahraničí a částku pak přeposlali do jiné země. Tím by mělo dojít k zastření nelegálního původu těchto prostředků.
Podle článku v deníku Právo (Pozor na lákavé inzeráty. Jde o skryté praní špinavých peněz, 25.9.2009), jsou tito prostředníci pro policii snadnou kořistí, zatímco na skutečné pachatele ruka zákona prý většinou nedosáhne.

Článek se v této souvislosti rovněž odvolává na prohlášení Kamila Kouby z protikorupční policie, který upozornil, že je nutné v ČR změnit legislativu tak, aby banky mohly rychleji reagovat a ukradené peníze vrátit majiteli. To v případech, kdy by banka zjistila, že majitel účtu se nedá kontaktovat nebo při zakládání účtu uvedl nepravdivé informace.
I když se takovému názoru nedá upřít jistá míra originality, lze těžko předpokládat, že by finanční instituce mohly suplovat roli orgánů činných v trestním řízení a samy definovat, které finanční prostředky pocházejí z trestné činnosti, na základě vlastních rozhodnutí je odčerpávat z účtů konkrétních osob a vracet poškozeným.

Trestní právo v České republice sice výjimečně připouští formu dovolené svépomoci občana při omezení některých práv a svobod, například při omezení svobody osoby, která byla přistižena při trestném činu, obdobnou možnost však lze v popisované problematice jen stěží předpokládat.
Za nesmyslnou lze označit i představu, že by banky mohly z vlastní vůle převádět z účtu svých klientů finanční prostředky ve prospěch třetích subjektů jen proto, že je majitel takového účtu nekontaktní nebo při jeho založení neuvedl pravdivé údaje. Je také obtížné uvěřit, že takový názor veřejnosti předkládá policista, který řídí specializované oddělení, které se bojem proti praní peněz zabývá, a od kterého by člověk očekával poněkud hlubší znalost problematiky.

Je-li důvěryhodná informace, že čeští prostředníci při praní peněz jsou pro policii snadnou kořistí, pak právě naopak u popisovaných případů dává jejich modus operandi policii docela dobré předpoklady pro jejich objasnění a stejně tak i pro zajištění převáděných finančních prostředků. To vše bez potřeby legislativních změn.

Je-li policie schopna snadno obvinit prostředníka, pak je zřejmé, že musí v takovém případě vycházet již z konkrétního důvodného podezření o tom, že prostředky, které byly nebo mají být předmětem finanční operace pochází z konkrétní trestné činnosti. Takto postavený případ by dával ovšem nejen dobré předpoklady pro zajištění legalizovaných prostředků, ale nabízel by i dobré vyhlídky pro vyhledání a usvědčení pachatele predikativního trestného činu. Přitom nemusí být nepřekonatelnou překážkou skutečnost, že trestný čin byl spáchán v zahraničí a ani to, že pachatelem nemusí být občan ČR.

Služba kriminální policie a vyšetřování by měla být místo výmluv na špatnou legislativu schopna vést efektivně operativní šetření a přitom smysluplně využívat operativně pátracích prostředků. Prostřednictvím svých vedoucích pracovníků by měla být schopna zorganizovat svou práci tak, aby si dokázala velmi rychle vyměňovat důležité informace se zahraničními partnery a vést a koordinovat společné operace. Teprve pak bude mít možnost prezentovat veřejnosti zajímavé výsledky v oblasti boje proti praní špinavých peněz.
A až bude mít zase někdy příště nějaký policejní funkcionář touhu zviditelnit se na veřejnosti nějakým moudrým prohlášením, bylo by dobré, kdyby si je nechal nejprve předžvýkat nějakým schopnějším podřízeným. Jeho prohlášení by neměla být zaměnitelná s výroky kačera Donalda.

Vedení české policie by se možná mělo vážně začít zabývat otázkou, zda nepříliš uspokojivé výsledky protikorupční policie nejsou náhodou způsobeny tím, že na některých vedoucích funkcích protikorupční policie sedí "kačeři". Ačkoliv je schopnost vrtět biskupem a mastit si peří divácky zajímavá, k dobrým výsledkům v boji proti korupci a nejzávažnějším formám finanční kriminality pravděpodobně nijak nepřispěje.

Autor je bývalý ředitel Finanční policie, více k problematice na: www.zimmel.cz

(Zveřejněno na blogu iDnes)