Ředitel protikorupční policie Tomáš Martinec poté, co na tiskové konferenci pochválil svůj útvar za velmi dobré výsledky ve všech oblastech, kterými se zabývá, oznámil rezignaci na svou funkci, protože si lidsky nesedl s vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou a neumí si představit další vzájemnou spolupráci s Vrchním státním zastupitelstvím v Praze.

Policejní prezident Martin Červíček to ocenil jako chlapské gesto a s Martincem dále počítá, prý do vedení policie patří. Veřejnosti je servírováno, že odchází vynikající manažer jen proto, aby zachránil svůj útvar.

Zdá se ovšem, že podstata problému netkví v tom, že si nerozumí Martinec s Bradáčovou, nýbrž v tom, že státní zastupitelství má věcné výhrady k práci Martincem řízeného útvaru.

Z vyjádření ministra spravedlnosti Blažka pak vyplývá, že má jít o nerespektování úkolů zadaných státním zástupcem policejnímu orgánu, a namítány jsou dále pokusy o skandalizaci státního zástupce. Blažek vyslovil dokonce obavu, že dochází k metodám, které mají státní zástupce odstranit.

Pokud takto závažné podněty musí být adresovány policejnímu prezidentovi, aby bylo docíleno nápravy, pak to vypadá, že Martinec svou rezignací zachraňuje víc sám sebe než útvar, který řídí. Ředitel útvaru, který odvedl svou práci dobře, by ji měl také umět obhájit, ne utíkat. Pokud by se ale naopak výhrady státního zastupitelství ukázaly být neopodstatněné, pak by k odchodu ředitele protikorupční policie nebyl žádný důvod.

Bradáčová si údajně stěžovala kromě jiného i na nedůsledné šetření případu kauzy solárního byznysu společnosti Amun. Re. Podnět k šetření tohoto případu obdržela protikorupční policie od Finančního analytického útvaru (FAÚ), tedy jednotky ministerstva financí, která se zabývá problematikou legalizace výnosů z trestné činnosti.

V této jednotce pracuje řada bývalých vynikajících policejních odborníků právě na problematiku praní špinavých peněz.

Připočte-li se k tomu i špičkové vybavení, kterým lze do detailu zmapovat finanční toky, pak mohou mít podněty adresované protikorupční policii podobu vysoce kvalifikovaně zpracovaných podkladů, bezpečně odůvodňujících nejen zahájení úkonů trestního řízení, ale s velkou pravděpodobností – po provedení souvisejících úkonů – i obvinění konkrétních osob.

V daném případě se pak nelze divit prohlášení ministra financí Kalouska, který byl hluboce šokován, že navzdory úrovni poskytnutých informací s vysokou mírou podrobnosti byl před časem tento případ odložen.

Vrchní státní zastupitelství v Praze tedy zřejmě není jedinou adresou, kde panují pochybnosti o kvalitě práce protikorupční policie, a je tedy možné, že existují oblasti, ve kterých útvar dosahuje výsledků spíše pochybných než velmi dobrých.

Na místě je důkladná prověrka, na jejímž konci musí být jednoznačně zjištěno, zda došlo k porušení pravidel, a pokud ano, kdo je za ně odpovědný. Až v této fázi by měl policejní prezident rozhodovat, zda Martinec do vedení policie patří či nikoliv.

Ukáže-li se ovšem, že podnět vrchního státního zastupitelství opodstatněný nebyl, měl by se policejní prezident připravit na objasnění podstaty nápadně rychlého Martincova konce ve vedení útvaru. Pouze osobní antipatie dvou funkcionářů důvodem k rezignaci jednoho z nich rozhodně nejsou.

Právo, 26.4.2013