Je ale diskutabilní, jestli zrovna přestřelky při automobilových honičkách jsou oním správným prosazováním tvrdé ruky. Nelze hájit zločince. Pokud někdo krade auto, musí počítat s tím, že postup vůči němu bude tvrdý a razantní. Pokud navíc prchá před policistou a policistu na životě ohrožuje, nemá žádné sympatie. Řekněme si jednoznačně, kdo krade, leze na cizí pozemek nebo páčí okno bytu, je po právu postižen i násilím při zabránění takovéto činnosti. Jenže prvotní nadšení nad tvrdým zásahem zakrývá to podstatné.

Počet osob páchajících trestnou činnost je v zásadě bez ohledu na režimy konstantní. Mění se pouze rozložení trestních činů a jejich struktura, lidově řečeno, když je hlad, víc se krade chleba, v časech hojnosti se víc páchají podvody. Co zůstává neměnné, je reakce kriminálních struktur na přístup k nim. Čím více budou policisté vytahovat pistoli a střílet, tím úměrně zvyšují riziko, že bude stříleno po nich. Čím tvrdší budou tresty pro pachatele, tím větší zájem bude mít pachatel na tom, aby nebyl odhalen, jinými slovy fyzicky odstraní svědka jinak banální krádeže sekačky ze sousedovy zahrady. Rozhodně k ničemu nepřispěje bezúčelné stupňování agresivity.

Tato úvaha není volání po tom, aby inspekce ministra vnitra přezkoumávala každý výstřel z pistole, naopak policisté by měli vědět, že za nimi jejich kolegové stojí. Mělo by však jít o dlouhodobou politiku prevence směřující k potlačování té kriminální činnosti, která je pro společenské klima nejzhoubnější - drobné kriminality a obtěžující kriminality, která je na hranici přestupků.

Pokud se podaří demokratickými prostředky zajistit bezpečné ulice bez obtěžování zapáchajícími individui, dealery drog a pochybnými existencemi, dojde ke změně společenského klimatu. Navíc je nezbytně nutné, aby se tak dělo nikoli pohodlnými prostředky - sledováním kamerami a paranoidním uchováváním různých záznamů, ale neustálým procházením a kontrolou policistů, kteří svůj rajon dobře znají. Tato prevence pak vede k jednoduché rovnici: nebudu krást na parkovišti, o němž vím, že ho pravidelně kontroluje hlídka, a nebudu s sebou nosit nůž nebo pistoli, když vím, že policisté mi dají maximálně obuškem.

Stejný postup lze stáhnout i na prevenci kriminality hospodářské, zredukované do úplatků a tunelování. Je úplně zbytečné vytvářet speciální protikorupční týmy, popisovat stohy zákonů a vytvářet komise o etickém čemkoliv. Úplně stačí obyčejné průhledné a přehledné právní prostředí. Jenže to vyžaduje pracovat, ne předstírat zájem o blaho společnosti. Do kamer se totiž mnohem lépe říká, že policista zastavil nebezpečného zločince se zbraní v ruce a že byl přijat zcela nový zákon proti boji s korupcí, než že jsme změnili rozpis pochůzek tak, aby nikdo neseděl v kanceláři, a podařilo se nám zrušit patnáct nesmyslných právních předpisů.

LN, 30.12.2009

Autor je advokát