V sobotním Právu se Pavel Verner rozepsal o „chudých“ lékárnících, kteří až doteď budovali honosné vily, ale teď se prý nad nimi stejně jako nad poplatky smráká.

V článku nazvaném Přeapatykováno mimo jiné píše, že „je věcí víry, zda peskovat či chválit ČSSD za to, že v lékárnách krajských nemocnic vrací poplatky.“ Jenže ona to není ani tak věc víry jako daleko spíš práva a jeho dodržování, protože sociální demokracie jedná podle toho, jak se jí který zákon hodí a zda jej tedy bude nebo nebude obcházet, ne-li rovnou porušovat. A v tom je ten problém. Nehledě na to, že ČSSD neproplácí lidem poplatky ze své kasičky v Lidovém domě, ale z peněz daňových poplatníků – i pan Verner tedy přispívá na permanentní předvolební kampaň sociálních demokratů.

Kraje přitom můžou mluvit o štěstí, že jim jejich předchůdci z ODS zanechali na účtech značné úspory a socialisté mají z čeho rozhazovat – každý hejtman zatím plánuje za poplatky utratit sumu od 30 do 100 milionů. Jestliže se ale celou dobu budou do krajských lékáren sjíždět pacienti z nejvzdálenějších míst a budou vozit recepty z celé vesnice, částka se jistě několikanásobně zvýší. A to nemluvíme třeba o Plzeňském kraji, kde bude soudružka... pardon... přítelkyně Emmerová vracet lidem peníze bankovním převodem nebo složenkou. Jen náklady na tyto finanční operace vyjdou pomalu dráž než samotné poplatky. A co administrativní zátěž na krajském úřadě, v lékárnách a v nemocnicích? Ta bude zadarmo? Jak to vypadá, socialisté si jen mírně upravili výrok Švejkova feldkuráta Katze: „To se nám to hoduje, když nám lidi platěj daně.“

Další otázkou je, nakolik se vyšplhají výdaje za soudní řízení a advokáty, až se socialističtí hejtmani budou muset bránit proti žalobám soukromých lékárníků a nemocnic, to také nebude zanedbatelná suma.

Nicméně dnes lidé spokojeně odcházejí z lékárny a hřeje je pomyšlení, že sice vystáli dvouhodinovou frontu jak za komunismu, ale zato ušetřili třicet korun. A v té radosti si ani nevšimnou, že za samotný lék zaplatili mnohem víc, protože lékárna ve snaze nahradit ušlý zisk (jakkoli spíš iluzorní) zvedla marže na nejvyšší možnou hranici.

A tak pan Verner chválí ten současný tržní systém, v němž hrabiví lékárníci dostali přes prsty, a říká, že je to „zkrátka kapitalismus“. Nějak mu přitom ale nedochází, že zkrátka přišel kapitalismus, protože jednu část trhu dotuje krajský úřad a tím ji zvýhodňuje proti ostatním. O volné soutěži tedy nemůže být ani řeč. Jedině o té nekalé. A protože v čele antimonopolního úřadu stojí (bývalý?) sociální demokrat, těžko se nějaké ochrany hospodářské soutěže dočkáme. Notabene když pan Pecina hejtmany nenabádal, aby neobcházeli zákon, ale radil jim, jak jej obejít.

Před dvaceti lety jsme se všichni radovali, že jsme se zbavili socialismu, on se nám ale krajskými vrátky vrací. Pan Rath by měl připravovat krajské nemocnice a lékárny na změnu názvu, hodil by se Krajský ústav národního zdraví. A pan Paroubek by mohl zavzpomínat na staré dobré časy, kdy byl vysokým funkcionářem kolaborantské Československé strany socialistické, a zapřemýšlet, zda by se strana, jíž je předsedou, neměla přejmenovat. Místo sociálně demokratická by jí mnohem lépe slušelo socialistická, ba i zkratka by byla stejná jako tehdy v Národní frontě - ČSS.

Co říkáte, pane Vernere, není pomalu čas balit kufry? Abychom to stihli, než zase bolševici zadrátujou hranice...