Přečetl jsem si článek Jana Kalvody s názvem Klaus se hrozivě mýlí. Zde autor podle mého názoru nepříčetně napadá prezidenta za jeho výroky na adresu Ústavního soudu. Naprosto mě vyvedly z míry některé jeho argumenty, cituji: „Lid, ne poslanci, je zdrojem veškeré státní moci, viz čl. 2 ústavy. Je to první omyl prezidenta, po němž už nemůže být řečeno nic správně“. To, že lid je zdrojem veškeré moci, je nic neříkající frází, která byla převzata tvůrci, tj. většinou bývalými komunisty z ústavy z roku 1960, kde veškerá moc v Československé socialistické republice patřila pracujícímu lidu. Fakticky jsou zdrojem veškeré moci občané, prostřednictvím svých volených zástupců, tedy poslanců a senátorů. A proto má prezident pravdu a nejde o omyl. To podporuje i následující citace ze všeobecně uznávané a hezky formulované preambule americké ústavy: My, lid Spojených států, abychom vytvořili dokonalejší jednotu, nastolili spravedlnost, upevnili domácí klid a zabezpečili obranu země, podporovali růst všeobecného blahobytu a zabezpečili dobrodiní svobody sobě i svému potomstvu, dáváme si tuto Ústavu Spojených států amerických. Význam tohoto citátu a slova lid je zde zcela jiný než čl. 2 naší ústavy. V americké ústavě jakékoliv další odvolání na nic neříkající termín lid nebo, že lid je zdrojem veškeré státní moci, jsem nenašel.

Když jsem se den nato dozvěděl, že ústavní soudci zamítli snížení platů soudců z naprosto směšných důvodů, které lze parafrázovat: Snížíte-li nám platy, přestaneme být nezávislí, a budeme proto špatně soudit, tak přestože jsem naprostý laik ve věcech práva a ústavy, chtěl bych tímto článkem vyjádřit svůj odpor.

Pan Kalvoda dále uvádí podle něj odstrašující výrok pana prezidenta „Jde mi o autoritu parlamentu jako suveréna, jako primárního zdroje, z něhož vyvěrají a z nějž jsou odvozeny všechny další moci ve státě - tedy včetně moci výkonné a soudní.“ Dokonce tvrdí, že nic strašnějšího neslyšel od dob Robespierra, což lze označit jako zlý výrok. Nelze přece předpokládat, že náš parlament se zvrhne v jakobínskou diktaturu, která by násilně uchvátila veškerou moc ve státě. Pan Kalvoda se naučil, že jsou tři pilíře demokratického státu, a to moc zákonodárná, výkonná a soudní, a ty musí být oddělené a v rovnováze. Přitom zapomněl na známý výrok „Šedivé jsou všechny teorie, věčně zelený je strom života“, což zde platí v plném rozsahu. Budou-li podmínky pro vznik totality, žádné vyvážení a rozdělení mocí tomu nezabrání. Nejlépe to dokazuje historie, např. nástup totalitních režimů jako byl a nedej bože by znovu mohl být fašismus či komunismus. Účinnou ochranou demokracie není sebelépe napsaná ústava ani Ústavní soud, ale svobodné volby, prosperita státu a jeho kvalitní vedení. Nízká životní úroveň a bída lidí byla a vždy bude živnou půdou pro totalitu.

Mnohem horší než předchozí akademická debata o ústavě je bohužel skutečnost, že v našich demokratických poměrech má soudní moc na rozdíl od moci výkonné možnost se nekontrolovatelně prosadit. Celý soudní systém je, ve jménu jakési chimérické nezávislosti, postaven na nedotknutelnosti soudců. Soudce je nepotrestatelný i v případě, že vydá špatný rozsudek a později se prokáže, že odvedl nekvalitní práci a tím fatálně někoho poškodil. V tomto případě přece soudce jednal přes veškeré proklamace o nezávislosti soudů závisle, a to minimálně na své nekompetentnosti nebo hlouposti. Také mohl být podplacen či vydírán. Nic na tom nemění možnost využít opravných prostředků. Jedinou objektivní mírou skutečné nezávislosti soudců je kvalita jejich rozsudků. Soudci si mnohdy mohou beztrestně ulehčovat svoji práci tím, že nezkoumají podstatu věci a jednají formálně. Důkazem toho, že je něco prohnilého v rozhodování soudů, je nebývalý a dlouhodobý nárůst mediálně prezentovaných nekvalitních soudních rozhodnutí. Nemine ani týden, aby se v nějakém televizním pořadu neobjevila kauza, kde hlavní roli hraje soudní rozsudek, nad kterým zůstává rozum stát. Takto by se dalo pokračovat hodně dlouho.

Někdy mám dojem, že by bylo nejlepší se vrátit k římskému právu. Stačí vyškrtat pár paragrafů týkajících se otroků. Zůstal by tam důležitý zákon z 12 desek, že hrdelním zločinem vedle vraždy a vlastizrady je justiční omyl (vražda) a korupce soudce. Justice by si měla uvědomit, že je službou veřejnosti, a ne stále dokazovat svoji výjimečnost a zneužívat svého mocenské postavení.