Jiří Pehe si dal práci s vysvětlením, že on sám se současným paktem ČSSD a KSČM nijak okleštěn necití a opravdu velmi umně dedukoval, že paradoxně ti, kteří varují před tichou koalicí levicových stran v ČR vlastně jen vkládají do hlav pozorovatelů myšlenku, že je-li to, co nyní zažíváme, oklestěním demokracie, pak vlastně nejde o nic hrozného. Ach, ty svatá prostoto, chtělo by se zvolat. Kam až může typický český intelektuál s tradicemi tolerance levice až slabostí pro levici dojít ve svých myšlenkových pochodech, aby obhájil status quo a špatně skrýval, že je mu milejší tento typ nebezpečného spoluvládnutí než změna, kdy by mohla k moci přijít ODS reprezentující pravicovou část obyvatelstva.

Ponechme stranou skutečnost, že vedení ODS opravdu muselo propadnout panice tváří v tvář Paroubkovu řádění a tahu na bránu, když se pokusilo být levicovější než levice a nabídlo rozdávání plnými hrstmi, a ponechme stranou poněkud omšelou pravdu, že řada tváří v čele ODS je prostě okoukaných a když ne nic dobrého, tak alespoň nic moc nového z nich nekouká. Pro tento stát a pro tuto společnost je změna opravdu to nejpotřebnější a jsem přesvědčen, že to bude ku prospěchu věci. ODS by měla dostat šanci a pokud by vládla, musela by čelit všemu tomu, co tady předváděli socialisté (v poslední době s komunisty) a volební sliby nesliby by musela pracovat na tom nejdůležitějším: reformě důchodového systému a zdravotnictví a došlo by i na deregulace nájemného, i když se nyní ODS tváří, že to není její téma. Pokud by ODS spolu s KDU-ČSL pokračovala v marasmu, který zde šíří Paroubek (on to opravdu řídí téměř sám a lidé kolem něho jsou vše jiné než tým), tj. v okázalém nicnedělání podloženém rozsáhlým slibováním již dnes nemožného, byl by to její definitivní konec. Vedení ODS by to mělo vědět a že je podělané z Paroubkových eskapád, je nijak nešlechtí. A zase - ani tato vážná výhrada - nic nemůže změnit na skutečnosti, že je střeba střídat.

A nyní zpět k úvahám Jiřího Pehe, který si zjevně změnu nepřeje, protože nedokáže překročit práh svých předpojatostí a je ochoten být spokojen s tím, co nás nyní obklopuje. Vůbec jej nepodezírám, že by nesledoval víkendový projev Jiřího Paroubka, jeho tón, arogantní až hulvátský způsob komentování koaličních partnerů, brutální pojmenování role KDUK-ČSL, jednoznačné přitakání menšinovému vládnutí s komunisty, napadání tisku a hlavně naparování. Bože, až nechutné naparování a kult osobnosti, který si za tichého a někdy i udiveného mlčení ve svých řadách Paroubek buduje. Nevěřím, že by Jiří Pehe nezaznamenal Paroubkovy naprosto nedemokratické praktiky uvnitř ČSSD, kdy zařizuje vyškrtávání z kandidátek koho si zamane, opakované hlasování s komunisty a nepokryté pohrdání ostatními stranami s výjimkou KSČM. Nevěřím, že nevidí škody, které páchá Paroubkův čistič Rath, který plní úkol zestátnít zdravotnictví (chabou útěchou nám budiž, že se Paroubkovi naprosto předvídatelně vymknul z vodítka), a že nevidí, jak neuvěřitelný způsob "personální práce" tohoto premiéra již dávno dělá více škody než užitku. Stejně tak nevěřím tomu, že si nevšiml, že Sobotka jako náš zástupce v Bruselu zjevně z předvolebně taktických důvodů na Paroubkův pokyn ze sebe, ale i z celé republiky dělal hňupa jen proto, aby jeho "třikrát zapíchnutý Rittberger" po týdenním šaškování mohl premiér prodávat hloupější části národa, v jejíž přízeň věří, tuto ostudu za významný boj za zájmy české bytové výstavby tzv. sociálních bytů. Nevěřím, že si Jiří Pehe nevšiml, že se Paroubek neobklopuje talenty, ale nedouky, z nichž někteří, jako např. ministr Urban, Jandák nebo Sobotka, dokonce v některých svých skutcích vykazují znaky chudého ducha; a už vůbec nevěřím, že nevidí jakým neblahým směrem se vyvíjí české zákonodárství, které generuje jeden paskvil za druhým pod růžovo-rudou taktovkou, a jak pomalu ale jistě začíná společnost obepínat krunýř nejrůznějších regulací a regulací deregulací, jak se utahují šrouby byrokracie coby důsledek rozsáhlých zákonných omezení všech a všeho včetně soukromého vlastnictví a osobních svobod. Pehe si nejspíš v poslední době nic zásadnějšího na úřadech nevyřizoval, jinak by viděl směřování českého státu pod taktovkou levice. A jestli se mu líbí, že ministr Urban raději bude za peníze nás všech podporovat jednoho neuvěřitelně špatně podnikajícího investora v Hranicích jen proto, aby před volbami nepřibylo na severní Moravě pár tisíc nezaměstnaných (kdy se přihlásí jiní chytráci), pak je natom hůř, než jsem myslel. Jiří Pehe nevidí, že nedávno neuvěřitelné stává se ponenáhlu skutkem a vracíme se na stromy.

Oklešťování probíhá a není nejmenší důvod to neříkat nahlas, psát o tom a diskutovat o tom s kdekým a kdekoli to je jen možné, protože každý hlas proti této "světlé rudé budoucnosti" je dobrý hlas. Je třeba se bát politického směřování soudruha Paroubka tak, jako neštovic nebo ptačí chřipky. Je-li jisté, že méně chytrá část populace je spokojena anebo alespoň smířena s tím, že se jí již do třetího volebního období slibuje něco, co není splnitelné, a to vše poté, co se ve dvou předchozích volebních obdobích ČSSD rovněž nepodařilo splnit, pak platí, že Jiří Pehe do této části populace i přes své vzdělání patří, ať mlží jak mlží. Smutný vývoj jednoho intelektuála, který zapomíná na historii a na pravidlo, že jen blb opakuje stejnou chybu dvakrát.