Podle Josefa Mlejnka jr. (Euroschíza a metr piv, NP, 8.3.2012) "volný trh předpokládá jednotný vymahatelný metr a tedy zásadní unifikaci" a ti, kteří to nechápou, jsou rozpolcení, proto je zřejmě považuje za schizofreniky.

Ale tak to není! Svobodný bezcelní obchod dnes existuje do značné míry i v globálním měřítku, přestože se zdaleka nedaří odstranit většinu tarifů a cel, o dotacích ani nemluvě. A kdyby se to podařilo, stoupla by životní úroveň (HDP) celého světa minimálně o 3 % (WTO), což by při nerovnoměrném zvýšení byla masivní pomoc miliardě nejchudších. Eurounijní cla na banány a dotace (zvláště do zemědělství a biopaliv) jsou v tomto ohledu nejen v rozporu s trhem, ale dokonce i zločinem proti lidskosti. Pokud chceme víc než bezcelní zónu, čili férovější tržní konkurenci, tak potřebujeme pár makroekonomických pravidel, proti dumpingu a kartelům kupříkladu, ale rozhodně ne unifikaci, která statisíci mikroekonomických nařízení kartely a velké firmy zvýhodňuje, vznik malých firem dusí a zvyšováním daní na nejvyšší úroveň daňovou konkurenci států likviduje.

Tenhle nepravdivý argument, že si jednotný svobodný trh, Mlejnkovu zásadní unifikaci, sám vyžaduje, prozrazují nejlépe vyjádření europolitiků, ti se o o ekonomii téměř nikdy nevyslovují. Chtějí evropskou integraci, protože je dobrá sama o sobě. Mluví o zásadách právního státu, lidských právech, demokracii a míru, mluví o Evropě sjednocené ve své rozmanitosti a dalších krásných ideálech a vždycky tam podloudně přistrčí Evropu, jako by to všechno nemohlo fungovat v Evropě států. Pohybují se v tautologickém kruhu pachatelů dobra: integrace je dobrá protože je to integrace.

A tak stále slyšíme velká slova o hodnotách evropské civilizace, ale přízemní hospodářská výkonnost evropskou nomenklaturu bytostně nezajímá. A naše útěcha, že je jednou krach evropského hospodářství porazí, bude našim dětem houby platná.

Ve zkrácené podobě vyšlo v LN 7.3.2012