Před pár dny mě na Neviditelném psu zaujal článek Dilema voliče ODS od paní Kateřiny Lhotské. Článek se týká tématu, jež bylo obsahem mé nedávné minidebaty s Astonem v článcích Budou volby, co vy na to? a Naděje pro Kasandru. Nicméně aktuální článek přidává ještě několik dalších argumentů, na které bych rád ve formě volně propojených poznámek reagoval.

1. Autorka se pozastavuje nad tvrzením Petra Fialy „Green Deal je hotová věc, se kterou se nedá nic dělat“, jenž mu připisuje k tíži a používá jako první z důvodů pro údajnou nevolitelnost ODS/Spolu. Tento výrok však lze snadno pochopit ve smyslu, že je pozdě do toho „hodit vidle“, což je zjevný fakt (odhlédneme-li od fantazií typu „uděláme czexit a Rusko/Čína se o nás za odměnu postarají.“). To ovšem z předsedy ODS nedělá zakukleného progresivistu, nýbrž potvrzuje nutnost k Zelenému údělu (který je ve svém celku přirozeně špatný nápad) přistoupit pragmaticky a pokusit se konstruktivním, ale důsledným postojem minimalizovat jeho negativní dopady. Zastáncem tohoto pragmatického postoje je například i Václav Bartuška (pamětníci si patrně vzpomenou na jeho působení během druhé Topolánkovy vlády) v článku na Konzervativních novinách (zde).

A zásadní otázka: Proč je už pozdě do toho „hodit vidle“? Protože Andrej Babiš navzdory vydávání se za udatného „obránce tradičních hodnot“ před domácím publikem poslušně Zelený úděl odsouhlasil (tato skutečnost zvláště vynikne ve srovnání s hlavním sdělením autorky – viz poznámka 5 níže).

2. Dále je připomenuto trauma ze založení koalice Spolu. Zde je nutno připomenout, že samostatně by se ODS nacházela s odstupem na třetím místě za ANO a Pirstanem, a tedy by byla méně atraktivní pro většinové (a politiku tolik neprožívající) voliče, kteří rádi volí „vítěze“ nebo alespoň toho potenciálního. Podrobněji viz články citované v úvodu.

3. Další popisovanou výtkou je „přenechání“ vedoucí pozice na kandidátní listině v Praze předsedkyni TOP 09. Zde se nabízí konstatování, že partnerství a dodržování dohod vyžadují jistou míru vzájemnosti a sebedisciplíny. Přístup ve stylu „vše, co máme, je jenom moje zásluha a, když vám něco přenechám, tak si to stejně nezasloužíte, vy bando nevděčná“ není efektivní ani v politické koalici, ani v rodině. A při pohledu na realitu je možné zjistit, že ze 14 lídrovských pozic má ODS 9, KDU-ČSL 3 a TOP 09 pouze 2, takže se nabízí otázka, zda se opravdu jedná o jakousi „kapitulaci ODS před silami progresivismu“. V neposlední řadě je nutno vzít v úvahu, že Praha je oproti ostatním krajům dosti specifická a že tam budou hlavním konkurentem Piráti. Tedy z mého pohledu dává smysl tam za Spolu nasadit spíše liberálnějšího lídra než vyhraněně konzervativního (ačkoli osobně velmi kladně hodnotím názory i praktické působení Jany Černochové).

4. Chápu, že pro řadu názorově vyhraněných voličů (především, ale nikoli výlučně z ODS) může být výsledek v předchozím odstavci obtížně stravitelný. Ale i na to je účinný lék – kroužkování. Je to určitě férovější cesta, jak dát najevo svůj názor a sílu členské a voličské základny, než „mydlení schodů“ současnému předsedovi.

5. V článku se autorka hlásí k (v článku blíže nespecifikované) frakci ODS, která údajně sdružuje ty „pravověrné“ voliče ODS. Tito se pak jeden měsíc před parlamentními volbami budou věnovat pořádání kritického „ideového a diskuzního kongresu“ nikoli v ODS, nýbrž v rámci „své“ Tea Party. Je smutné, že pravicový twitter je plný posměšků na téma, „jak se Pirstan před volbami střílí do vlastní nohy“, a pak skupina nominálních konzervativců v závěrečné fázi volební kampaně neodolá nutkání demonstrovat, co přesně pro ně znamenají zásady jako „loajalita, sebedisciplína, fakta nad pocity, týmový přístup nad sebeprezentací“, jejichž nedodržování je tak často, a mnohdy oprávněně, otloukáno o hlavu „sluníčkářům“ a „sněhovým vločkám“.

6. A co je vlastně zač, ta Tea Party? Jejím mluvčím je Luboš Boleček, člen pražské ODS. Jelikož nejsem insiderem ODS, tak nemohu vyvozovat hlubší závěry. Pouze dávám ke zvážení, jak dlouho je pan Boleček členem a zda jeho absence na kandidátní listině může mít nějakou souvislost s jeho disidentským zápalem. Autorem apelu na webových stránkách je Miroslav Macek, což je bezesporu výraznější osobnost než pan mluvčí, nicméně je to ten volební lídr, jenž pravici pozvedne k novým výšinám? Určitou indicii v tomto směru nabízí část webových stránek věnovaná výše avizovanému kongresu. Tam je uvedeno: „Jsme majákem pro ty, jež ztratili cestu. Jsme světlem směřujícím k původním záměrům našich otců zakladatelů.“ Při vší úctě k Miroslavu Mackovi, pro 99 procent občanů se při spojení termínů „ODS“ a „zakladatelé“ vynoří jen jedno jméno – Václav Klaus. A proto se nabízí otázka, proč toto jméno na webu Tea Party není vysloveno nahlas. Mají snad její členové v tomto směru nějaké obavy?

V této souvislosti se hodí připomenout, že ODS dosáhla svého historicky nejlepšího výsledku, ne když byla „ideově vypulírovaná“, ale když byla „široce rozkročená“ pod Topolánkovým vedením. Václav Klaus nad tím „pozdvihoval obočí“ a ublíženě psal o „falešném a prázdném“ Topolovi a trucoval na Hradě. A následně vyrazil podpořit proti ODS tu „opravdu pravou“ pravicovou stranu. Jmenovala se Hlavu vzhůru...

7. Autorka v článku poněkud alibisticky zmiňuje „pošramocenou pověst“ Andreje Babiše, ale zároveň vůči ODS ohledně současných voleb píše: „Její případný volební úspěch by totiž jen posílil stávající vedení ODS a trend postupného vzdalování se od konzervativní politiky by se tím jen prohloubil. Zatímco po případném volebním „výprasku“ existuje reálná šance na to, že v jejím čele stanou lidé, kteří tento směr obrátí“, přičemž nástrojem této záchrany má být Tea Party (viz předchozí bod). Závěr článku je tedy následující: „Raději Babiš dále premiérem než Fiala dále předsedou.“ To fakticky znamená výzvu ke kapitulaci ODS vůči ANO ještě před bitvou a k umožnění další vlády Andreje Babiše. Na tento názor má autorka přirozeně právo, ale v této souvislosti je poněkud úsměvné, že zároveň sama sebe řadí mezi „skalní voliče ODS“.

Tuto hodnotovou akrobacii a podporu pro pokračování vlády Andreje Babiše se následně pokouší bagatelizovat tvrzením: „Přičemž by to vzhledem k možnému povolebnímu patu nemuselo trvat ani ty čtyři roky.“ Toto tvrzení je však stejně iluzorní jako názory po minulých prezidentských volbách ve smyslu „on tam Zeman stejně těch pět let nevydrží“. Pánové Mynář a Nejedlý se nenechají předčasně odstavit od svého penězovodu a stejně tak Andrej Babiš, pokud Spolu a Pirstan nedosáhnou na 101 mandátů, si jistě nějaké partnery a podporovatele pro svou vládu najde.

Přáním autorky je neúspěch Spolu, od něhož očekává následně obrodu a vzestup samostatné a „čisté“ ODS, jež jako ve „starých a dobrých“ časech bude hlavní vládní stranou. Co to konkrétně znamená? Připomeňme si, že na konci oné „zlaté předfialovské“ éry měla ODS méně než 8 procent a před vznikem Spolu se ODS během roku 2020 pohybovala v rozmezí 10 – 15 procent. Z toho tedy vyplývá, že autorka díky neúspěchu Spolu a s tím spojené defenestraci Petra Fialy předpokládá zázračný nárůst preferencí ODS do rozmezí 25 – 30 procent. Realističnost této představy nechávám na posouzení čtenářům.

8. Pro odlehčení přidávám ilustraci „ukradenou“ z propirátského twitteru. Je zaměřená zejména na „sluníčkářské“ idealisty (Zelení, Budoucnost, Idealisté atd.), kteří by se měli pragmaticky „poskvrnit“ volbou Pirstanu. Nicméně z výše uvedeného vyplývá, že tato otázka je relevantní nejen v levicově-progresivní části politického spektra. Ovšem tato varianta je pořád lepší než „konspirační“ vysvětlení ve smyslu, že to s tím odporem vůči straně C nebude až tak žhavé...

Závěr:

Respektuji a do značné části sdílím obavy konzervativněji založených voličů a omlouvám se těm z nich, kteří by se výše uvedeným textem cítili dotčeni. Též chápu, že někdy prostě převládne touha volit podle emocí. Než se tak stane, navrhuji se podívat ještě na tento článek. Jeho autorem je zakladatel a šéfredaktor Konzervativních novin, jenž těžko může být podezírán z progresivistických sklonů, a daleko lépe (a stručněji) než tato polemika vystihuje dilema pravicového voliče.

Poznámka: Citáty jsou kurzívou, parafráze, idiomy či ironie pouze v uvozovkách.