Rád bych krátce navázal na úvodník z 5.7. Smutný osud Kasandry a na svůj předchozí článek Budou volby, co vy na to?.

Na rozdíl od motivace paně prezidentovy je mezi Astonem a mnou shoda v obavě o výsledek konzervativně zaměřeného účastníka letošních voleb, ODS, respektive SPOLU. A lišíme se pouze v odpovědi na otázku „co s tím“. Jednou možností je důraz na „ideologickou čistotu“, druhou pak „názorová rozkročenost“, přičemž si lze připomenout, že druhou možnost hlásal také, slovy klasika, „falešný a prázdný“ Topolánek, pod jehož vedením ODS v roce 2006 dosáhla svého historicky nejvyššího výsledku. Tato poznámka je však míněna spíš pro odlehčení, jelikož by bylo scestné srovnávat tehdejší a současnou situaci, neboť se od sebe v mnohém liší.

Chápu, že volby nejsou jen o racionálním uvažování a o vyvažování výhod a nevýhod, nýbrž také (nebo možná hlavně) o emocích. Přirozeně si lze hodně počíst o tom, že některé typy politických subjektů se na emoce jako na zdroj voličských hlasů zaměřují více a některé zase méně, ale faktem je, že emoce svou váhu mají a ta není malá. Nicméně se domnívám, že konzervativně smýšlející voliči více než jiní mají sklon vidět svět takový, jaký je a nikoli jaký by měl být, a také vidět politiky i politické strany jako chybující a nedokonalé a podle toho se ve své volbě zařídí. Možná je to naivita, možná cynismus, ale každopádně mě to přivedlo ještě k několika poznámkám na dané téma:

1. PirStan a SPOLU jsou v průzkumech na srovnatelné úrovni. Pokud by koalice SPOLU nevznikla, sólo ODS by byla s odstupem třetí. A ačkoli to je smutné, část voličů, včetně opozičních, chce prostě hlasovat pro vítěze nebo alespoň pro potenciálního vítěze. A tím by sólo ODS nebyla. Takže jedinou zbývající možností by byl PirStan. Z hlediska součtu celkové „protibabišovské“ opozice by to asi bylo jedno. Z hlediska poměru sil mezi subjekty spíše konzervativními (ODS a spol.) a spíše progresivními (Piráti a spol.) by to však jedno nebylo.

2. Chápu, že označit zde Piráty jako „spíše progresivní“ asi dost čtenářů zvedne ze židle. A pomineme-li (naštěstí) neparlamentní výstřelky typu Strana zelených, tak je pravdou, že Piráti z českých politických subjektů mají k progresivismu nejblíže. Ale přesto jsou méně radikální, než jejich protějšky v západní Evropě (pro ilustraci rozdílů viz rozhovor Ivana Bartoše v Die Welt, v českém překladu - Co si myslí Němci o Češích. Téma: rozhovor s předsedou Pirátů Ivanem Bartošem) . Samozřejmě, důležité slovo je „zatím“. A chování a výroky pirátských europoslanců v Bruselu naznačují směr budoucího vývoje. Rozumím tedy přitažlivosti proslulého studenoválečného hesla „better dead than red“ a s ohledem na historický kontext bych nechtěl a priori zpochybňovat jeho oprávněnost, ale jsem toho názoru, že jeho aktuální varianta ve smyslu „radši na sebe nechat od Babiše kálet, než aby ve vládě seděl Pirát“ není ještě opodstatněná a mezi jejími proponenty by se kromě Miloše Zemana našli i další, pro něž jsou „tradiční hodnoty“ pouze nástrojem k dosažení politicko-byznysových cílů.

3. Předchozí bod vede přímo k Andreji Babišovi. Toho jsem v předchozím článku označil jako „bruselského přikyvovače“. Příkladů by se našlo více, ale nejvýraznějším je jeho podpora (navzdory jeho „bojovným“ řečem určeným pro domácí publikum) pro Zelený úděl a nejaktuálnějším asi jeho postoj k nedávnému eurounijnímu pranýřování Maďarska za zákon zakazující homosexuální „osvětu“ ve školách, kdy se Viktora Orbána zastali premiéři Polska a Slovinska, zatímco „udatný konzervativec“ Andrej si seděl na rukou a později alibisticky prohlásil něco ve smyslu, že si to musí rozmyslet. Jistě, jak zaznělo v komentářích k příslušnému článku, „přikyvovači“ by byli i Piráti nebo TOP 09. To je pravda. Nicméně na rozdíl od ANO by to nedělali kvůli dotacím, ale z přesvědčení, takže by byli méně kreativní v mlžení vydáváním se za „konzervativce“. A hlavně, v případě SPOLU by se jednalo o TOP 09, tedy o menšinu, která by byla v těchto otázkách výrazně převážena ODS podporovanou v konzervativní (ve společenských otázkách) KDU-ČSL.

4. Obavu z onoho „Fialova zakrytí sukní Pekarové“ nesdílím, ale respektuji, že to někdo může vnímat jinak. Ovšem na to je jednoduchá a všeobecně známá odpověď: Kroužkování. Pokud se konzervativně smýšlející voliči obávají, že TOP 09 skrze SPOLU ovládne a „převezme“ ODS, tak tím, že se vydají volit Trikolóru či případně další subjekty verbálně se ohánějící „obranou tradičních hodnot“, tomu nezabrání. Pokud budou volit SPOLU a věnují trochu času kroužkování, tak vzhledem rozměrům členské základny ODS a TOP 09 a vzhledem ke skutečnosti, že většina progresivních voličů bude spíše volit Piráty, výsledek se zdá jasný. A v neposlední řadě kroužkování díky tomu bude podstatně zajímavější a důležitější než mezi kandidáty jen jedné strany.

5. Chápu, že mnoho čtenářů by zánik TOP 09 spíše uvítalo, avšak považuji za mylné se domnívat, že by tato „michálkovská varianta“ znamenala přechod všech či většiny jejích voličů k ODS. Část by jich tam přešla, část by šla k Pirátům nebo stanistům a zbytek k jiným subjektům, třeba i pofidérním, jako je například LES, Strana zelených, Budoucnost, Idealisté atd. Takže by se možná zpřehlednilo politické spektrum (i když kdo ví - viz Přísaha), ale to by byl jediný přínos. Tedy z hlediska „protibabišovského“ tábora by to znamenalo ztrátu. A z hlediska konzervativního (nebo alespoň neprogresivního) také.

6. Na závěr se nabízí otázka: čím je předvolební koalice horší než ta povolební? Programové ústupky to znamená tak jako tak. Ale v prvním případě jsou alespoň částečně deklarovány před volbami a voliči se podle toho můžou rozhodnout a případně kroužkovat. V druhém případě se politici dohodnou až po volbách a voliči se nezřídka nestačí divit.