Pokud bychom hledali v našich dějinách model justiční vraždy, byla ta dne 21. června 1949 naprosto jednoznačná.

Heliodor Píka (jeho nezvyklé křestní jméno je po řeckém biskupovi, na jehož svátek se narodil), byl tím, čemu se říká sice přiléhavě, avšak česky nezněle selfmademan. Jako jediné ze šesti děti koláře z vesnice Štítina na Opavsku vystudoval gymnasium, posléze však byla jeho studia přerušena povolávacím rozkazem do bojů 1. světové války. Na ruské frontě záhy zběhl a byl jedním z prvních českých legionářů, prodělal bojové operace v Ardenách, domů se vrátil jako poručík. Nově vznikající československá armáda potřebovala zkušené důstojníky, a tak jeho kariéra poměrně rychle stoupala. Jako jeden z mála Čechů absolvoval důstojnickou akademii v Saint-Cyr ve Francii, po návratu sloužil jako vojenský atašé v Bukurešti.

Po vypuknutí války působil na Balkáně, kde pomáhal uprchnuvším československým vojákům v jejich cestě z protektorátu. Sám byl za tuto činnost zatčen, uprchl do Istanbulu, odkud jej Edvard Beneš vyslal do Sovětského svazu k vedení naší vojenské mise. Zde svým nasazením vyreklamoval ze sovětských zajateckých táborů velké množství uvězněných občanů ČSR a měl lví podíl na vytvoření československé bojové jednotky v SSSR. V té době měl už velmi podrobné informace o poměrech v sovětských zajateckých táborech, měl nepochybně mnoho ústních svědectví o systému Gulag, v němž hynuli občané různých národností při otrocké práci. Rovněž - jako vysoce inteligentní a světa znalý člověk - vnímal silnou snahu bolševiků pod vedením Klementa Gottwalda o politizaci naší jednotky. Rovněž - na rozdíl od naivních představ Edvarda Beneše - dobře věděl, že Stalin neusiluje o osvobození jiných států pro návrat jejich svrchovanosti.

Historikové jsou toho názoru, že právě podrobná znalost systému GULAG byla prvotní příčinou nelibosti českých stalinistů, kteří se zpočátku stavěli proti vytvoření bojového útvaru. Píka díky své vytrvalosti nakonec vyreklamoval z těchto koncentračních táborů tolik mužů, že byl schopen vytvořit dostatečně početný kontingent, který mohl být nasazen na frontě.

Po válce byl povýšen na divizního generála a zástupce náčelníka generálního štábu Armády české republiky. Komunisté (zejména Bedřich Reicin) si s ním po únorovém puči mohli konečně vyrovnat své účty. Generál byl zatčen již v březnu 1948. Hlavní líčení - neveřejné - se konalo koncem ledna 1949, které však již bylo dopředu s jasným výsledkem. Generál byl oběšen dne 21. června 1949, jeho tělo se nenašlo.

Bolševici (zejména již zmíněný Bedřich Reicin, prokurátor Karel Vaš), ale i president Klement Gottwald touto vraždou zahájili odpornou etapu našich poválečných dějin. V normálních demokratických státech jsou hrdinové dáváni za vzor mladým, jejich existence posiluje národní vědomí a jsou jednoznačným zdrojem hrdosti národa. Heliodor Píka byl etalonem vlastenectví, člověkem, který celým svým životem prokazoval úctu k zemi, v níž se narodil.

Bolševická etapa převrátila tyto hodnoty naruby, v popředí stáli pohůnkové Moskvy, kreatury, které z principu nemohly snést vedle sebe někoho, kdo má svůj hodnotový žebříček nastavený na bázi cti a odpovědnosti k vlasti a je neschopný zradit svou zem pro pochybnou ideu „proletářského internacionalismu“.

Teprve v roce 1991 mohl být generál Píka plně rehabilitován, Václav Havel mu udělil řád M.R. Štefánika a jeho existenci připomínají pomníky v jeho rodné Štítině a v Plzni.

Čest jeho památce.