Připomínat, že nedávno zesnulý Otakar Motejl dodal coby prvý český veřejný ochránce práv tomuto úřadu až nečekanou váhu, což samozřejmě představuje značnou odpovědnost pro jeho nástupce, asi není třeba. Ale možná si už málokdo pamatuje, že se v 90. letech vedla o institutu ombudsmana vysloveně politická a dlouhodobá diskuse.

O zavedení v zahraničí osvědčeného ombudsmana stáli především sociální demokraté, zatímco pro demokraty občanské šlo o cosi spíš nadbytečného a přehnané naděje vzbuzujícího. Ukázalo se však - a to jistě i díky šťastné volbě Motejla - že veřejný ochránce práv má význam a mnohé věci může uvést na pravou míru, což dnes zřejmě uznává i pravice. Opět se ale ombudsman stává předmětem diskuse, nikoli ovšem obecně, nýbrž konkrétně, totiž při jeho volbě. Jak známo, podle ústavy má právo navrhnout dva kandidáty na funkci horní parlamentní komora a dva prezident. Senátoři nominovali předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou, jejíž šance se ovšem od počátku jevily spíš slabší, a někdejší Motejlovu zástupkyni Annu Šabatovou s kreditem bývalé disidentky a s podstatnou znalostí chodu úřadu.

Prezident pak veřejnosti vcelku známého aktivistu Johna Boka, zakladatele spolku Šalamoun, upozorňujícího na případy chybného rozhodování soudů, což je činnost do jisté míry ombudsmanovi blízká. Bok ostatně už na tuto funkci právě proti Motejlovi před lety kandidoval. A Václav Klaus zároveň navrhl do funkce dřívější poslankyni ODS a původem právničku Evu Dundáčkovou, v časech vlády ČSSD stínovou ministryni spravedlnosti. V páteční volbě poslanců postoupily do druhého kola Šabatová s Dundáčkovou, ale ani v něm nezískaly kandidátky dostatečný počet hlasů, a volba se tedy bude opakovat. To znamená, že nejprve senát i hlava státu musí opět určit své kandidáty. Zda padnou nová jména, anebo zůstane u totožného výběru, těžko předem odhadovat. Ale lze zároveň předpokládat,. že se přinejmenším některé nominace budou opakovat a pak nezbude než dopředu lépe připravit dohody o hlasování. To je ovšem tajné, a tak v něm mohou nastat nečekané zvraty. Tak jako se to podle všeho stalo tento pátek. Pro Annu Šabatovou, která měla ke zvolení nejblíže, se totiž očekávaly hlasy reprezentantů TOP 09 i sociálních demokratů, kteří se ke kandidatuře otevřeně hlásili, a dalo se předpokládat, že se přidají i poslanci KSČM. Ale 84 hlasů z přítomných 181 poslanců ve druhém kole je rozhodně méně, než počet zástupců jmenovaných stran a kdo se v tichosti postavil proti, můžeme jen a jen hádat. Stejně jako to, jak se příště například zachovají poslanci Věcí veřejných. Ti totiž podle všeho nehlasovali pro nikoho, když říkali, že problémem je nominace Ivy Brožové, která by v okamžiku volby neměla být ve vysoké justiční funkci. To se ostatně nezamlouvalo i komunistům, ale předseda frakce KSČM přesto tvrdil, že Šabatovou v zájmu rychlého obsazení ombudsmanského postu podpoří.

Zda je kandidatura Brožové korektní či nikoli, na to se názory ústavních odborníků liší, předejít možným komplikacím by se ale dalo prostě tím, že senátoři vyberou napříště někoho jiného. Ostatně Brožová dostala v prvém kole pouhých šest hlasů a navrhovat ji opakovaně zřejmě nemá většího smyslu. Pokud ve hře zůstane i nadále Eva Dundáčková, a to vypadá pravděpodobně, klub ODS za bývalou kolegyní zřejmě zůstane stát. I když je v tajné volbě možné, že se i z tábora občanských demokratů někdo může připojit k ombudsmanské pravo-levé koalici. Připomeňme, že vůči Šabatové měl před nedávnem výhrady bývalý ministr zdravotnictví za ODS Tomáš Julínek, když prohlásil, že s ní má spojenou komunistickou éru. To je ovšem úplný nonsens. Šabatová sice pochází z rodiny reformního komunisty, po roce 1989 blízkého vedení ČSSD, ale za totalitu rozhodně nemůže a ta ji naopak coby signatářku Charty 77 důsledně pronásledovala.

Jak už bylo řečeno, nevíme, kdo bude vybrán pro další volbu, jež by se snad mohla konat ještě během léta, ale Anna Šabatová, pro niž se podle průzkumů vyjadřuje kladně i široká veřejnost, stále zůstává takřečeným „horkým favoritem“ a pro její zvolení hovoří celá řada věcí, včetně morálního kreditu a samozřejmě zkušenosti Motejlovy pravé ruky. Politizovat volbu evidentně nepolitické figury se zdá přinejmenším přepjaté a pokud senátoři nebo prezident nepřijdou s nějakým nečekaným „esem“, napodruhé by to už asi vyjít mělo. Jen je třeba dopředu zajistit dostatečný počet hlasů, které se tentokrát - bůhví proč - nepodařilo dát dohromady. Pro nové poslance, kteří sněmovní praxi zatím pozorovali jen zpovzdálí, je to jistě cenná zkušenost. Ale toto složení sněmovny chce určitě získat lepší pověst, než jakou dolní komora parlamentu u veřejnosti měla doposud, čemuž by ovšem vleklé hrátky o hlasy pro veřejného ochránce práv jistě neprospěly.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6