NÁZOR: O článku Soudruzi z pravice
Můj název "třetí cesta" pro svůj postoj Jiří Pehe neodmítá. Odmítá však mé argumenty o tom, že Paroubkova vláda nastoupila cestu k autoritativnímu způsobu vládnutí. Cituje dvě věty z mého článku:
"Můžeme to sledovat (rozuměj cestu k autoritativnímu vládnutí) od brutálního potlačení CzechTeku přes ovládnjutí resortu zdravotnictví, výhružky médiím (nejsou zcela plané, viz osud pořadu ČT Bez obalu) a utužení discipliny v ČSSD až po sílící spolupráci s ´nereformovanou komunistickou stranou´." Dále cituje můj výrok, že sociální demokracie se opřela o komunisty už nyní a že naše demokracie se v současné době pozvolna oklešťuje.
Jiří Paroubek si všímá všech mých argumentů. Zásah policie proti Czech Teku byl údajně nutný, nehledě na to, že byl "zcela v intencích demokratického systému. Šlo prý o hrubé porušení vlastnických a dalších práv na pozemcích, kde se Czech Tek konal. Ostatně otázka excesů "se denně řeší v mnoha demokraciích...".
Ohledně "ovládnutí zdravotnictví" jde prý o něco jiného: o směřování zdravotnictví, a to můžeme schvalovat nebo odmítat. U nás se vše odehrává v rámci demokratických pravidel. "Autor těchto řádek si nevšimnul, že by se kvůli zdravotnictví nějak zmenšila jeho občanská práva."
Třetím mým "důkazem" (snad spíš argumentem - E.M) cesty k autoritativnímu způsobu vládnutí jsou výhružky médiím. Jiří Pehe se domnívá, že mi jde o Paroubkův záměr prosadit nový zákon, který by kopíroval ten, který platí v dnešním Rakousku. Autor nechápe, v čem spočívá "antidemokratická podstata" slov předsedy vlády. Zrušení pořadu Bez obalu bylo španým rozhodnutím, ale bylo to rozhodnutí vedení ČT, nikoli Jiřího Paroubka. Ten by pořad zrušit nemohl, i kdyby chtěl. ČT však "operuje v právním a institučním rámci, který ji činí závislou na politicích". Konkrétně jde o zákon, který byl schválen po televizní krizi roku 2000.
Proti poslednímu mému argumentu ("utužování discipliny v ČSSD") se Jiří Pehe ohrazuje takto:
"Je zajímavé, že tento argument přichází od autora, který je součástí názorového milieu, z něhož se ještě před rokem linula nepřetržitá řada ironických komentářů o tom, jak strana vnitřně tak nejednotná a nedisciplinovaná, jako je ČSSD, nemá právo vládnout...Když Paroubek stranu sjednotil, slyšíme pro změnu, že je to diktátor."
Jiří Pehe se domnívá, že autoři podobných myšlenkových konstrukcí by měli být upřímní a říci, že chtějí vládu pravice. Hlavně by však neměli užívat tak přemrštěných výrazů jako oklešťování demokracie nebo omezování občanských práv. Autor, který žil dlouho v USA a Německu, ví, že oprávněnost současných řečí o oklešťování demokracie a autoritářství v České republice, je mnohem menší než byly svého času výtky na adresu Franze Jozefa Strausse nebo nyní proti George Bushovi.
A posléze závěrem:
"Mandler i někteří komentátoři tak nevědomky pomáhají k životu spolupráci ČSSD a KSČM. Jestliže totiž tvrdí, že už teď tyto dvě strany vlastně společně oklestily demokracii, a že stav, v němž se Česká republika nachází, je toho důkazem, pak spousta střízlivě smýšlejících lidí usoudí, že spolupráce ČSSD a KSČM vlastně není ničím hrozným. Země prosperuje a báchorky o okleštěné demokracii si může každý ověřit na vlastní kůži...".
(Jiří Pehe 27.1.2006, www.pehe.cz)
(příště vyjde polemika autora - pozn. red.)