Pokud by se v krátké době volby opakovaly z toho důvodu, že se sněmovna nedokázala shodnout na svém předsedovi (3 měsíce lhůta), nebo že žádná vláda nedostala důvěru (3 x 30denní lhůta), pak by v nich kandidovalo méně nemarxistických stran, takže nemarxističtí voliči by hlasovali více pro ODS nebo KDU-ČSL (místo různých malých prťavých, které teď kandidovaly). Zelení by v nových volbách také dostali více hlasů.

Naopak voliči marxistických stran, kteří se rekrutují především z méně inteligentních a méně úspěšných lidí, by se k volbám nedostavili v tak velkém počtu, volební účast by byla nižší.

V nových volbách by ČSSD pohořela a sestavení pravicové vlády by pak již bylo výrazně snazší.

Proto poslanci ČSSD nutí Paroubka couvat a hledají způsob, jak si udržet tu pro ně mimořádně báječnou situaci, kdy mohou po dohodě s komunisty odstřelit každý vládní návrh zákona, jakož i mít dostatek placených křesílek pro spolustraníky. O ta křesílka jde samozřejmě až na prvním místě.

Kdepak - ČSSD nové volby nebude chtít podpořit, a proto vládu podpoří, třeba až na třetí pokus, ale podpoří. A bez ústupků a za nic, nebude-li Topolánek hloupý.

Paroubek se však snaží i ze spáleniště vyhrabat nějaký byť roztavený, ale přeci jen šperk. Proto dělá bububu a tváří se, že na něm něco záleží. Prdlajs na něm záleží. Jakékoli ústupky by byly nesmyslem, neb na nových volbách nemůže pravice prodělat.Odhaduji, že konaly-li by se letos ještě jedny volby, znamenalo by to pro pravici o cca 10 mandátů více.

ODS proto nemá nejmenšího důvodu ustupovat socdemákům, uzavírat s nimi libovolné kompromisy. Socdemáci svá poslanecká křesílka riskovat nebudou a vládu podpoří. Třeba až na třetí pokus, ale podpoří.

A proto také nelze ustupovat z potřeby vyšetřit zločiny socdemáckopolicejní GrossaNostry. ODS a její momentální spojenci se na ČSSD a její "požadavky" mohou směle vykašlat. ČSSD může být úplně ignorována. S Paroubkem nemusí nikdo ani hovořit.

Socdemáci po svém vítězství v roce 2002 obsadili funkci premiéra i předsedy sněmovny a řadu dalších čelných funkcí. Zavedli systém "vítěz bere vše". Provedli personální čistku i ve funkcích, u nichž se to jako povolební důsledek vůbec nepředpokládá, a i ve vztahu k subalterním úřednickým funkcím v jednotlivých resortech státní správy zavedli "spoil systém".

Je načase, aby ČSSD nesla důsledky toho, jak se coby vítězkyně minulých voleb chovala. Vůdcem ČSSD tehdy byl Špidla, který se rozhodl, že nebude spolupracovat s KSČM, protože netouží po výrazné většině 111 hlasů, ani s ODS, protože netouží po ještě výraznější většině 128 hlasů, ale stačí mu symbolická většina 101 hlasů, a proto bude raději spolupracovat s US a KDU-ČSL proti ODS a KSČM (motivován také tím, že pohrůžkou příklonu ke komunistům bude své pravicové spojence držet v poslušnosti přesahující běžnou koaliční loyalitu).

Špidla sice s touto většinou 1 hlasu vládnout uměl, ale neuměl ovládat vlastní stranu a jeho spolustraníci se ho zbavili a nahradili ho intrikánem, který sice také uměl vládnout s převahou 1 hlasu, ale z ryze osobních důvodů si nedokázal tuto většinu udržet. A socdemáci se tohoto Špidlova náhradníka sice nechtěli, ale museli zbavit.

Náhradník náhradníka, z dolních pater socdemácké politiky vyškráblý Paroubek, Špidlova rozhodnutí vládnout jen s těsnou většinou 1 hlasu velmi litoval a v průběhu své znouzectnostvlády Špidlem vybrané spojence postupně opouštěl a přikláněl se ke spojenci novému, nešpidlovskému, až konečně ve 13. měsíci své vlády již skutečně spolupracoval výhradně s KSČM proti oposici i proti svým formálním spojencům. Inu, s převahou pouhého 1 hlasu vládnout nedokázal. Nemá na to - potřeboval proto silnější oporu. Vládnout se 111 hlasy ve sněmovně není žádný kumšt - to zvládne každý blb.

Ale o to teď nejde - jde o to, že ČSSD nemá žádný právní ani morální nárok na to, aby obsadila funkci předsedy poslanecké sněmovny. A Paroubek samozřejmě nemá v rukou 100 poslaneckých hlasů. To jenom on vykřikuje - pravda to ale není. Má k disposici pouhých 74 hlasů. Topolánek má jistých 81 a zdá se být opodstatněným předpoklad, že bude mít jistých 100 hlasů, protože uzavírání dohody o tomto je na dobré cestě.

Dohoda mezi ČSSD a KSČM se však žádná neuzavřela, ani se nepřipravuje její formulace. O ničem takovém se dosud nezmínil ani Filip, ani Paroubek. Paroubek prostě stovkou poslaneckých hlasů nedisponuje, byť se snaží tvářit, že ano. Paroubek se sice snaží přesvědčit (zejména své váhající spolustraníky) o rudooranžové síle, avšak komunisti se za rudooranžové zjevně nepovažují.

Kdybych mohl radit Topolánkovi, Kalouskovi a Bursíkovi (což nemohu a díky tomu mohu být nad věcí) a kdyby snad oni na mé rady i dali (což nedají a díky tomu mohu i přehánět), tak bych jim doporučil, aby nabídli předsednictví všech sněmovních výborů vyjma výboru organisačního komunistům na oplátku za neúčast ve sněmovně při hlasování o důvěře vládě. Naopak pro ČSSD bych nenechal ve sněmovně ani jednu jedinou funkci. Dokonce bych do žádného výboru nepustil žádného socdemáka.

To by sice vedlo k posilování KSČM, ale k oslabování ČSSD - jsou to spojené nádoby. Takže je to v zásadě teoreticky jedno, která z těchto dvou marxistických stran je zrovna silnější a která slabší. Prakticky to však jedno není, protože KSČM na rozdíl od ČSSD není personálně propojena s organisovaným zločinem. KSČM nebude využívat svůj politický vliv k bránění vyšetřování těch nejnebezpečnější trestných činů dnešní doby a rozbíjení mafií ovládajících část státního aparátu. ČSSD to však dělat bude. Proto bych ČSSD nepustil vůbec do žádné funkce - aby ani informace neunikaly.

Až se voličská přízeň méně inteligentních občanů přelije zase od ČSSD ke KSČM, může se to udělat naopak: opět se isoluje KSČM a k funkcím se připustí ČSSD.