Na žádném kontinentu neexistuje stát, který by byl ideální. Stojí-li ale na třech pilířích, tj. moci zákonodárné, moci výkonné a nezávislé moci soudní, a je-li součástí jeho ústavního pořádku Listina základních práv a svobod, je považován za stát demokratický. Tak se po listopadu 1989 postupně vytvořila a buduje i Česká republika, nyní již dokonce součást osvědčeného a úspěšného společenství, zvaného Evropské unie.

Mirek Topolánek je kandidátem ODS na post předsedy vlády (tedy nejmocnějšího muže v České republice) a svoji vlast vidí jinak (Konec nadvlády byrokracie, NP, 1.4.). Podle něho je potřeba občany před státem, jehož hlavou po Václavu Havlovi je již čtvrtý rok Václav Klaus, chránit. Topolánek odhalil, že stát je nebezpečný, protože je „tím největším diskriminátorem, tyranem a vykořisťovatelem“.

Vysvětlení se čtenáři nedostává, takže nezbývá než spekulovat. Zaslouží si naše republika opovržení proto, že její představitelé dlouho nedokázali změnit kritizovaný systém důchodový, daňový, sociální a zdravotní, který byl založený v 90.letech? Jsou snad někde pod kobercem skryta zvěrstva čekající na odhalení? Stát jako tyran, vykořisťovatel a diskriminátor je pro mne opravdu „silné kafe“ od pana Topolánka.

ODS má přece většinu v Senátu, má třináct krajských hejtmanů ze čtrnácti, má primátora v Praze a mnoho starostů a primátorů v městech a obcích. S těmi všemi běžní občané komunikují, jsou pro ně představiteli samosprávy a státní správy, představiteli státu – České republiky. Podílejí se na hrůzných aktivitách, které se podařilo odhalit Mirku Topolánkovi? Nebo zase rychleji mluvil a psal než myslel? Svědčí to o dobré kvalifikací pro výkon funkce ministerského předsedy?