Ruský zákaz vývozu kazašské ropy přes námořní přístav Novorossijsk netrval dlouho. Jenom pět dní. Přesně tak dlouho, jak dlouho v lednu trvala operace Ruska a jeho satelitů v rámci tzv. Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB), jejímž cílem bylo vměšování do vnitřních záležitostí Kazachstánu.

A jestliže v lednu bylo Rusko po výzvě čínského ministra zahraničí na smolenském náměstí nuceno operaci okamžitě ukončit, v tomto případě to bylo poněkud jinak. Především se Kazachstán zachoval mimořádně hrdě a požádal americké investory o pomoc.
Pro Rusko to nevěstilo nic dobrého. Přes všechny potíže existuje alternativa k Rusku.
A za druhé je tu ještě jeden důvod. Novorossijský přístav je třetím největším v Evropě z hlediska obratu zboží. Ročně odbaví 140 milionů tun nákladu. Ztráta 60 milionů tun není pro přístav obecně hrozná. Ale pokud vezmeme v úvahu, že Novorossijský přístav je jedním z klíčových Putinových finančních zdrojů, (s ohledem na složení jeho akcionářů, včetně majitelů jeho paláce), tak to mění situaci.
Lži o ekologických důvodech pozastavení tranzitu kazašské ropy nejsou o nic přesvědčivější než lži o nezávislosti Putinových soudů. Koneckonců ne každý ví, že Ropovod Caspian Pipeline Consorcium (CPC) nepostavily společnosti Rotenberg Construction, Timchenko Design nebo Khusnullin Engineering, ale postavila jej americká firma Floor Daniel za splnění nejpřísnějších podmínek včetně ekologických. To samo už vyvrací všechny ruské lži o údajné ochraně životního prostředí. Protože moje společnost byla koncem 90. let jedním z dodavatelů bezpečnostní technologie tohoto projektu, mohu dosvědčit zásadní rozdíl v přístupu světového lídra a králů ruských státních zakázek k organizaci výstavby, samozřejmě v neprospěch těch druhých.
Bylo by ovšem zajímavé sledovat, jaké důsledky bude mít zákaz pro kremelské Vory-patrioty. Koneckonců to nejsou ztráty oligarchů, jakkoli blízkých a pod kontrolou Kremlu, ale ztráty samotné „kremelské věrchušky“. A nejde jen o ztráty z obratu přístavu. Zastavení vývozu kazašské ropy by bylo také ztrátou možnosti obejít sankce. Koneckonců, když 60 milionů tun ropy v Novorossijsku nepodléhá sankcím, není těžké vyvézt další desítky milionů tun ruské ropy, řídíce se logikou banditů. Pomocí zfalšovaného papírování, manipulace atd. Lidem, kteří ve prospěch státem řízeného dopingu v Rusku manipulovali s kontrolovanými lahvičkami s močí, nezabrání nic v tom, aby manipulovali nebo padělali jakékoli dokumenty, které mají v držení.
V každém případě to, co se stalo, potvrzuje jednu věc. Putinova banda rozumí jen jednomu jazyku - jazyku síly. A kdyby s nimi němečtí politici mluvili stejnou řečí, nemohl by je Kreml vydírat ani v rámci plynovodu Nord Stream 2, ani opravovanou turbínou. A o preventivních pracích na potrubí by nevěděl nikdo jiný než odborníci. Jednoduše by se plyn dodával do Evropy v nasmlouvaných objemech prostřednictvím ukrajinské tranzitní sítě GTS nebo z předem naplněných zásobníků. „Russkij Mir“ má také svoje slabiny. Je dobré, aby si to nejen Němci, ale všichni Evropané uvědomili.

autor je ruský podnikatel žijící v České republice.