aneb Proč je dobře, že přičinlivý a úslužný právník není soudcem Ústavního soudu

Minulý týden jsem na této stanici odvysílal komentář s názvem Senát versus prezident Klaus 2:0, který na svém blogu okomentoval dr. Zdeněk Koudelka, jeden ze dvou kandidátů na ústavního soudce, který neprošel.

Autor své odmítavé připomínky shrnul do čtyř bodů.

V prvním bodě se dr. Koudelka ohrazuje vůči mému tvrzení, že nese plnou odpovědnost za ohrožení funkčnosti státního zastupitelství, zejména při vyšetřování nejzávažnějších korupčních a hospodářských kauz. Já sice nejdůležitější kauzy, které se nevyšetřovaly za jeho náměstkování na Nejvyšším státním zastupitelství, vyjmenoval: Mostecká uhelná, Gripeny, zakázky na ministerstvu obrany, Diag Human, IPB, Opencard atd., ale dr. Koudelka oponuje, že podle zákona z roku 1993 mohl působit na nižší složky pouze metodicky a dohledovou působnost měl jen nad vrchními státními zastupitelstvími, proto – tvrdí – za nic nenese odpovědnost.

Jenže, jak veřejnost moc dobře ví, většina právě těchto nevyřešených kauz spadala do kompetence Vrchního státního zastupitelství v Praze, a dohled tak vykonávalo právě Nejvyšší státní zastupitelství, které tak je odpovědné za průtahy, nečinnost a další pochybení v těchto věcech. I kvůli tomu v nejbližších dnech bude rozhodovat Nejvyšší správní soud v Brně o odvolání dr. Rampuly jako pražského vrchního státního zástupce. Za zmínku rovněž stojí, že dr. Koudelka byl úzce po celou dobu spjatý s politikou, pracoval pro ČSSD a do funkce náměstka byl dosazen.

Za druhé mi dr. Koudelka vyčítá, že nezmiňuji v komentáři komplikovanost odborných názorů na možnost odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu dr. Ivy Brožové prezidentem republiky a že i nález Ústavního soudu, který odvolání dr. Brožové následně zrušil, nebyl přijat jednomyslně. Tato skutečnost ale neopravňuje nikoho k relativizaci nálezu, bylo-li dodrženo zákonné kvórum. Navíc v komentáři, který má rozsah kolem dvou normostránek, se nelze v rozhlase zabývat každým detailem: dikce nálezu Ústavního soudu však byla i pro laika zřejmá – šlo o zásah moci výkonné do moci soudní, která má být za všech okolností nezávislá.

Dr. Koudelka stál na straně těch politiků, kteří se snažili spolu s prezidentem omezit nezávislost justice, což ho v očích veřejnosti nutně musí diskvalifikovat pro funkci ústavního soudce, který má naopak dbát na dodržování ústavy, tedy i na dodržování dělby moci, jako na jeden ze základních principů demokracie. A odvolává-li se na to, že odvolání kontrasignoval premiér Paroubek, nemluví pravdu: dr. Brožová byla odvolána 30. ledna 2006, kdy odvolání rovněž podepsal premiér Paroubek, ale bez pověření vlády, ta se odvoláním předsedkyně zabývala až dodatečně 1. února, když materiál vzala na vědomí, aniž premiéra pověřila kontrasignací.

Za třetí se dr. Koudelka vymezuje velice obšírně k mému vyjádření, že prezident v rozporu s Ústavou odmítal opakovaně ratifikovat mezinárodní smlouvy, a to i v rozporu s nálezem Ústavního soudu z roku 2009. Jeho názor není osamocený, ale nezastává ho opět Ústavní soud v nynějším složení. Soudce Nejvyššího správního soudu Zdeněk Kühn, který souhlasí s názorem Ústavního soudu, svůj postoj zdůvodňuje dost srozumitelně: "Musíme vycházet z toho, že se pohybujeme v parlamentním systému, ve kterém prezident není z výkonu své funkce odpovědný" a "kde není odpovědnost, musí se pravomoci interpretovat restriktivně", jinak by to vedlo k významnému vychýlení rovnováhy mezi výkonnou a zákonodárnou mocí. "Prezident v našem systému nemůže jednoduše negovat vůli parlamentu."

K tomu, že dr. Koudelka s výkladem Ústavního soudu a dr. Kühna nesouhlasí a že prezident ho do funkce ústavního soudce navrhl, lze dodat snad jen to, že takový postoj prezidenta budí vážné podezření, že si vybírá nominanty, kteří by změnili postoje soudu, s kterými prezident často nesouhlasí. To ovšem by ohrožovalo činnost Ústavního soudu jako poslední pojistky demokratického systému.

Ve čtvrtém bodě dr. Koudelka tvrdí, že v kauze Diag Human byl vždy na straně státu, nikdy Diagu a nesprávně se chová takový advokát, který mění strany. To je jistě pravda, ale to, co mu právě vyčítal Petr Pithart, kterého v komentáři cituji, je něco jiného.

Dr. Koudelka v této kauze současně radil ministrovi zdravotnictví i působil ve vyšetřovací sněmovní komisi, která měla postup tohoto ministra prověřit, a k něčemu takovému by se neměl snížit žádný čestný člověk. Přesně toto chování popsal jeden komentátor, když řekl: "Nejlépe se vyšetří sám vyšetřovaný!" Výsledek takového chování je ale velice nebezpečný. Vyplývá to i z obsahu trestního oznámení, které bylo dne 24. dubna 2012 podáno na dr. Koudelku na Obvodním státním zastupitelství pro Prahu 2.

Jak z povrchně účelové argumentace zakamuflované do řady právních odkazů, pomocí které se snažil dr. Koudelka vyvrátit má tvrzení, tak z chování vůči prezidentovi a v kauze Diag Human zřetelně vyplývá, dr. Koudelka nemá pevné vlastnosti, které vyžaduje povolání ústavního soudce.

Nejspíš proto místopředseda Senátu označil jeho chování v kauze Diag Human za diskvalifikující pro kariéru ústavního soudce, neboť dr. Koudelka je muž "vždy přičinlivý a úslužný". Naopak soudce tohoto nejvýše postaveného soudu by měl být odolný vůči všem mocným a mít svými celoživotními postoji doložitelnou odvahu za všech okolností bránit materiální výklad práva, postavený na hodnotách proti lpění na textu zákona, tedy textovému výkladu práva, který z nejrůznějších možných důvodů může momentálně vyhovovat prezidentovi, nějakému politikovi či politické straně.