Občanská demokratická strana dostala na frak a je možno říci, že jedině zázrak hodný jistého Mojžíše ji zachrání od toho, aby nepřišla o vládu nejdéle za dva roky. Reformy, co se týkají peněženek, nebudou (tedy ne že by nějaké hodné tohoto slova byly), ale v otázce justice už asi ČSSD nic významného kritizovat nebude. Jako volební téma je to totiž zajímavé jak trpaslíci ve Sněhurce. Sice tam jsou, každý je zná, ale jinak nic, hlavní je přece Sněhurka.

A přitom ODS posadila na místo ministra spravedlnosti muže, který hýbl s justicí jako málokdo. Využil dobré od svých předchůdců, jeho kroky mají hlavu a patu, jakkoliv nejsou rozhodně bezchybné. Také se přestal na rozdíl od některých vystavovat politickým hrátkám a dokonce občas jednal jako právník. Všimněme si třeba, že nám nevykládá, jak moc potřebujeme odposlechy pro objasňování tzv. zločinů, neplácá se v hruď: my tu justici zrychlíme a soudce proženeme.

Jen pořádá banální odborná setkání a vysvětluje se svými lidmi, jaké změny chce, proč je chce a jak se provedou. Pokud se někdo o právo zajímá, ví, že teprve za jeho úřadování se opravdu můžeme – stejně tak jako poslanci – dozvědět, jak vypadají návrhy občanského zákoníku či trestního práva. A dokonce se hlava resortu tváří, že podněty veřejnosti bude jeho ministerstvo slyšet. Dnes se hezky moderně říká, že se otevřel veřejnosti.

Jeho vizí je, zdá se, elektronická justice jako prostředek efektivity, tedy rychlosti výkonu spravedlnosti. Jde v zásadě o to, že podle něj se převedením agendy soudů, ale hlavně zavedením formulářových podání a nutností elektronické komunikace soudnictví změní a zrychlí.

Nejsem příliš nadšen touto cestou, neboť vede k unifikaci postupů a přeměně právního systému na automat vyššího druhu, ale řada zejména technických řešení je nesporně dobrých či přímo vynikajících. Ale hlavně jsou koncepční a nová v tom dobrém smyslu. Ministr je jako právník mladý, ale současně vybavený zjevnou právní praxí, byť zejména akademického směru. Je první polistopadový svého druhu.

Ale nechme apoteózu pana Pospíšila a pojďme se podívat na to, co je smyslem článku.

Co nám totiž chystá vítězná ČSSD. Marii Benešovou jako hlavní bod svého justičního programu? Nebo snad Jičínský či jiný „zkušený odborník“, který prosadil kontinuitu s komunistickým právem, a připravil nám tak malé peklo na zemi? Či snad Jiří Vyvadil a jeho soudcovský veletoč?

Když si přečteme program ČSSD v části justice a lidská práva a svobody, tak zjistíme, že program jsou prázdné fráze, které dílem povedou k vytváření různých podpůrných úřadů a úřadoven. Na poli lidských práv je nejdůležitější mít kancelář na „menšiny“.

Možná má Jiří Pospíšil miliony vad, zejména mu lze vyčíst, že nebránil zaplevelování našeho právního řádu normami nevalné úrovně, zastával se vlády v kauze Vesecká–Čunek, pod jeho vedením trapně prohrálo Česko v Jihoafrické republice svůj boj o Krejčíře. Ale je to právník a něco dělá.

Marie Benešová – jako zdroj poslouží třeba stranické stránky – neřekla nikdy pořádného nic, snad s výjimkou toho, že v Radiožurnálu mluvila moc rychle. Obávám se, že právnická garnitura Lidového domu je zoufale nepřipravená na převzetí moci po odborné stránce. Politicky, tuším, mají jasno, za jejich vlády se odposlouchávalo a kompromitovalo, moc se zneužívala jedna radost. Jakou odbornou vizi mají, je záhadou. Je to přirozený výsledek základny funkcionářů strany, kteří nemají zájem a možná ani ponětí o moderní levicové právní politice, vzdělání získali za reálného socialismu, se vším, co k němu patřilo. Včetně marxismu-leninismu jako učebního předmětu a římského práva jako malé součásti právních dějin na okraji zájmu.

Příznačná je třeba i zpráva o úspěchu Marie Benešové u soudu s povedenou justiční „mafií“. Titulek k ní uvádí, že stížnost žalobců na ni soud zamítl. To ví přece každý student, že u občanského soudu se podává žaloba. Až vyhraje ČSSD, čekají nás v justici pěkné, odborně vyspělé světlé zítřky.

LN, 13.11.2008

Autor je advokát