V souvislosti s nynějším prezidentským volebním duelem se dostaly do popředí zájmu tzv. Benešeovy dekrety i osoba samotného druhého prezidenta Republiky československé.

Ačkoli máme v naší zemi nesmyslný zákon (292/2004), podle kterého se Edvard Beneš zasloužil o stát, jedná se o postavu stejně komplikovanou, jak komplikovaná byla česká/československá historie.

V mnohém se "President – Budovatel" o stát skutečně zasloužil, zejména v období kolem vzniku RČS a také během druhé světové války v čase tzv. odčiňování Mnichova. Některé jeho kroky byly ovšem hodně na hraně, ba za hranou ústavnosti (přijetí Mnichovské dohody 1938 jím a vládou bez souhlasu parlamentu – nepáchne toto vlastizradou?). Jde ale o příliš silný tématický kalibr, kterým se v tomto příspěvku zabývat nehodlám.

Vyčítat Benešovi můžeme, že (spolu)umetl cestu komunistům k únoru 1948, aby až příliš pozdě prozřel. ("Dlouho jsem věřil, že alespoň Gottwald mi nelže, ale nyní vidím, že lžou všichni bez výjimky, kdo je komunista, je lhář - je to společný rys všech komunistů, a zejména ruských. Mou největší chybou bylo, že jsem doposledka odmítal věřit, že mne i Stalin chladnokrevně a cynicky obelhával, jak v r. 1935, tak i později, a že jeho ujišťování mně i Masaryka bylo úmyslným a cílevědomým podvodem," uvedl v srpnu 1948.)

Nemám v úmyslu hovořit v tomto textu ani o poválečném odsunu sudetských Němců, což je další obšírné a nikoli černobílé téma. Chci ale připomenout dva otřesné případy bezpráví z období tzv. třetí republiky (1945 – 1948). Tedy v době, která více než první období první republiky s TGM je spjato s osobou dr. Beneše.

Kauza Jana A . Bati

Ačkoli československý byznysmen Jan A. Baťa prokazatelně finančně i materiálně podporoval Benešovu exilovou vládu (a prezident o tom musel vědět), byl v roce 1947 odsouzen (naštěstí pro něj v nepřítomnosti) k 15 letům vězení. Jeho zločin: v zahraničí vědomě poškozoval zájmy republiky tím, že se otevřeně odmítl připojit k hnutí odboje. Beneš neudělal nic, co bylo v jeho možnostech, aby této právní zrůdnosti zabránil.

Vyjádření J. A. Bati ke vznesenému obvinění je víc než logické, jasné a pochopitelné:

"Odsoudili jste mne za podivnou vinu. Podle zpráv mých obhájců rozsudek říká toto: J. A. Baťa se odsuzuje, že se veřejně neprohlásil stoupencem zahraniční vlády za války. Kdo z vás, vážení soudcové z povolání i z lidu, se za války veřejně prohlásil za stoupence zahraniční vlády? Ti z Vás, kdož jste žili ve vlasti, v protektorátě, máte za to, že to po Vás nikdo ani chtít nemohl. Můžete namítnout, že já jsem v protektorátě nežil… Avšak právě jako vy, měl jsem ve vlasti desítky příbuzných, tucty osobních přátel a na padesát tisíc spolupracovníků…"

Lex Schwarzenberg

V témže roce 1947 došlo k další svévoli, z níž každému ctiteli demokratického právního řádu musí dodnes běhat mráz po zádech. Zákonem zvlášť k tomu schváleným byl odňat jedné větvi schwarzenberské rodiny její veškerý majetek. Důvod této konfiskace? Nikoli kolaborace s nacisty, neboť Schwarzenbergové proti nim aktivně vystupovali a jeden z čelných představitelů rodu, Adolf Schwarzenberg, podobně jako J. A. Baťa, sponzoroval Benešovu exilovou vládu, nýbrž něco docela jiného. Zpravodaj k zákonu, poslanec Sedlák, řekl ve sněmovně dne 10. července 1947 v úvodu rozpravy toto:

"Smyslem osnovy je vypořádati se se zřetelem na národní a sociální revoluci československou s majetkovou stránkou ohromného komplexu nemovitostí a podnikového souboru schwarzenberského."

Přeloženo do srozumitelnějšího jazyka: Schwarzenbergové toho mají moc – a tak jim to všechno bez náhrady sebereme. (Jako by nestačilo, že jsme je obrali už po roce 1918.) Ve jménu "národní a sociální revoluce československé". Připomeňme: stalo se ještě před komunistickým ústavním převratem. Pod zákonem jsou podepsáni demokraté Beneš, J. Masaryk, Ripka, Drtina a další, ovšemže také komunisté v čele s Gottwaldem.

Co to bylo za režim, který u nás v období po osvobození a vymanění se z německého nacionálně socialistického jařma vládl? Nebyl to čirou náhodou národní socialismus tuzemský, navíc v děsivé revoluční verzi?

J. A. Baťa se dočkal spravedlnosti až v roce 2007, kdy jej soud demokratické České republiky zcela očistil a uznal jeho zásluhy jako "generálního sponzora" protinacistického odboje.

Schwarzenbergové se spravedlnosti, pokud jde o zákonem (143/1947) schválený lup jejich majetku, nedočkají patrně nikdy. Stalo se to přece "před únorem 1948" - a tuto hranici nelze prolomit.

Tady nejde o sudetské Němce, o to zda jsme se odsunem i nevinných provinili či neprovinili (nemluvě o dnes nepřijatelné etnické čistce). Jde tu o významné osobnosti naší československé pospolitosti, které byly postiženy ještě "za Beneše", aniž by se dopustily jakéhokoli trestného činu.

Docházelo-li k excesům vůči takovýmto lidem, těžko uvěřit, že nikoli vůči prostým obyvatelům; třeba těm, jejichž jedinou vinou bylo to, že náleželi k německému národu.

I kdyby nebylo jiného bezpráví než toho, kterého se třetí republika dopustila na J. A. Baťovi a hlubocké větvi Schwarzenbergů (jako že bylo), máme plné právo nahlížet na předúnorový režim včetně Edvarda Beneše hodně kritickým úhlem pohledu. A vůbec to nebude znamenat, že nejsme objektivní. Právě naopak. Bez ohledu na to, co praví zákon o zásluhách jmenovaného číslo 292/2004.