Premiér Mirek Topolánek v televizní diskusi o volbě prezidenta označil volitele prezidentského kandidáta Jana Švejnara za potenciální korupčníky a odjel na tenis. Prohlášení opřel o Švejnarovo členství v dozorčí radě ČSOB a o osm miliard, které se mají přestěhovat z kapes daňových poplatníků do pokladny této banky. Toplánkovou logikou vzato tedy ten, kdo volí Švejnara, volí nejasnou privatizaci ČSOB, násilné, podezřelé a dodnes nevyšetřené převzetí IPB a obrovský balík peněz, který se přesunul a přesouvá od státu k soukromým subjektům.

Přidržme se této logiky a otočme hlavu na druhou stranu. ODS nebyla nikdy zvlášť nakloněna restitucím církevního majetku a smlouvě s Vatikánem. Na debaty o územních a majetkových nárocích sudetských Němců reagovávala (oprávněně) jako býk na červený hadr. Jenomže od dob, co zase potřebuje lidovce, je všechno jinak.

Podíváme-li se Topolánkovýma očima na volitele prezidenta, lze říci, že kdo volí Klause, volí 260 miliard pro církve a neopodstatněné zvýšení vlivu katolíků, podpořené podpisem zbytečné vatikánské smlouvy. Volí i vstřícný postoj k nestoudným nárokům po válce oprávněně odsunutých sudetských Němců, se kterými ODS spolu s lidovci a zcela v rozporu s národními zájmy ČR zasedla v Evropském parlamentu do společného politické frakce. Topolánkova vláda teď mlčí k nejnovější stížnosti, kterou na ČR podaly desítky členů landsmanšaftu – tedy spolku, s jehož předsedou Posseltem ji už tři roky spojuje europarlamentní klubový dres. Adresátem stížnosti na ČR je Výbor pro lidská práva OSN a důvodem stále platné dekrety prezidenta Beneše. ČR má pouhých šest měsíců na své vyjádření. Jakoby náhodou zrovna v době volby hlavy státu, při které se obrana územní celistvosti vlastní země a ochrana majetku občanů jaksi nehodí „do krámu“.

Přičteme-li k miliardám pro církve další stovky miliard a rozsáhlá území, která mohou po případném prolomení dekretů získat sudetští Němci spolu s kolaboranty z řad šlechty, pak máme v tomto táboře takovou korupční motivaci, že by i ta premiérem zmiňovaná ČSOB zbledla závistí. Soudí snad Topolánek své oponenty podle sebe a svého okolí? A co když má pravdu? Pak tedy sbohem demokracie. V zemi, kde jedinou motivací mocných je kšeft, se svobodně žít nedá. V takovém státě vládne svévole, nejistota, strach. A je vcelku jedno, kdo je tam prezidentem...

(Psáno pro deník Metro)

poslankyně Evropského parlamentu