Od minulosti spějme zpátky,
otroci, vzhůru k cílům svým!

Vážení čtenáři, přečtěte si prosím tento veršík z Internacionály pozorně. Zjistíte patrně spolu se mnou, že postrádá jakýkoli smysl. Že byste došli zpět od své minulosti k zářným cílům, by vás jistě ani nenapadlo.

Jiného názoru je ovšem naše strana sociálně demokratická. Čekal jsem, co nového vymyslí nový volební lídr Lubomír Zaorálek. A kupodivu jsem slyšel jen ozvěny komunistických časů. Co jiného je milionářská daň, progresivní zdanění těch bohatých nad padesát tisíc příjmu, aby průměrný plat stoupl na 40 000 a minimální mzda na 15 000? I nám důchodcům se povede lépe, jen se to ještě nedá přesně vyčíslit. Ať jdou do háje!

Kdo jim na to vydělá? Kolik je miliardářů, aby to stálo za to? Ani milionáři nezaplatí nám, zbývajícím milionům obyvatel, ty světlé zítřky, při svých možnostech si budou daně nadále optimalizovat nebo se seberou a odjedou si jinam.

Jak donutíme nadnárodní firmy, aby zisk u nás získaný neodvedly jako dosud mimo naše území, nebo kvůli stoupající mzdě našich pracujících neodstěhovaly své podnikání do jiných luhů a hájů?

Ani parazitující samostatní drobní podnikatelé, ožebračení a donucení jít do továren, nás, obávám se, nevytrhnou. Mraky nově usazených státních zaměstnanců rozhodně nebude možné nahnat do výroby jako úředníky v padesátých letech (výsledky si při svém věku pamatuji až moc dobře).

Kde zazněla slova o příšerné byrokracii, která brzdí nejen stavebnictví, ale jakoukoli snahu o soukromé podnikání, kde plán na zjednodušení příšerných zákonů, v nichž se nevyznají sami zákonodárci, ale jejichž neznalost nás přesto neodmlouvá? Pan Babiš může za mnohé, ale OKD určitě neprivatizoval. Ani za letité tempo výstavby dálnic nemůže, byť poslední ministr dopravy je ve vládě za ANO.

Žádné konkrétní plány, jen chiméry. Navíc mstivý stařec v zádech. A strana rozhádaná, kam nakoukneš.

Tři muži (ve člunu, o psu nemluvě?) nevymysleli, ani nejsou schopni vymyslet nic nového. Obávám se, že se s nimi 21. října ten člun potopí. Tu stranu jsem míval rád až do doby, kdy se zbavila Rudolfa Battěka, nesmírně slušného a vtipného člověka. Ani Jiří Paroubek, jehož pomocnou ruku hrdě právě odmítli, není zrovna člověkem, kterého bych v české politice postrádal.

Mimochodem, Dobrá země byl bestseller mého pozdnějšího dětství, kniha Pearl S. Buckové. Ale ta byla opravdu o něčem jiném, byť můj život na jistou dobu ovlivnila.

P.S. Já jako klient domova seniorů si na nic nestěžuji, vedu přiměřeně spokojený život, žádné zázraky nečekám. Ale ať nás neblbnou. Souhlasím s panem Neffem, že je politika živí, a nás sere. Výstižnější větu jsem už dlouho nečetl a taky se tak nezasmál.