Prymula odvedl svou práci, střídá ho politik

Zaznívají výstrahy před posilováním moci státu. U nás před vytěsněním parlamentu, v Maďarsku před vládou dekretů, je citován filozof Foucault („epidemie je snem mocných“), šéf ekonomické rubriky listu Die Welt napsal komentář Jen společně občané opět zbaví stát zvýšené moci. Nepatří do těchto obav i výměna profesora Prymuly za ministra vnitra Hamáčka v čele Ústředního krizového štábu?

Ne, je to spíše návrat ke standardním poměrům. Zvykli jsme si, že lidé v jistých pozicích bývají „odcházeni“ po nějakém kiksu, špatně zvolených slovech či jen proto, že se kdysi nevhodně dotkli nějaké ženy. Prymuly se netýká nic z toho. Ba ani fakt, že formálně je vojenský lékař (lidově lampasák). Připomeňme, že jako vojenští lékaři působili i František Kriegel, spisovatel František Langer, mluvčí Charty 77 Bedřich Placák či scifista Ludvík Souček. Jenže tady nejde ani o kiksy, ani o kádrový posudek.

Jde spíš o to, že šéf krizového štábu je role nejen expertní (každý ví, že Jan Hamáček epidemiologii nestudoval), ale i vysoce společenská a politická. K jeho kvalifikaci patří schopnost analyzovat šíření nákazy a navrhovat řešení v měnící se situaci, ale také to vše srozumitelně a s jasným mandátem sdělovat veřejnosti. A to v podobě, za kterou sám nese odpovědnost. Proto je ministr Hamáček v čele štábu systémovějším a standardnějším řešením než profesor Prymula, ačkoliv sám bude na Prymulovi či odbornících jeho druhu informačně dosti závislý.

Příklad ze sousedství. „Německý Prymula“, jak by šlo s nadsázkou označit šéfa Kochova ústavu Lothara Wielera, vyjadřuje v něčem optimismus, v něčem zase varuje. Ale základní strategie státu sděluje kancléřka: například že jisté restrikce se uvolní, až když interval zdvojnásobení počtu nakažených překročí 10 dnů. To číslo jistě nemá ze své hlavy, ale od nějakého „Prymuly“. Jenže společnosti ho sděluje ona coby politička s mandátem. Tak by měla fungovat i změna v čele českého krizového štábu.

LN, 1.4.2020