Mladí lidé v České republice nechodí k volbám, což potvrzují nejen oni sami, ale i statistiky. V roce 2006 přišlo k volbám pouhých 8% prvovoličů a nebyl to jen sezónní výkyv. Je to škoda, protože většina mladých (a především studentů) nepatří zrovna mezi příznivce sociální demokracie, natož komunistů.

A je to škoda i pro samotné mladé voliče. Rozmařilé plýtvání veřejnými zdroji za vlád sociální demokracie a nástup ekonomické krize způsobily, že veřejný dluh vyrostl na děsivých 1.220.661.109.876 korun (v okamžik, kdy píšu tento řádek) a každou sekundou roste o dalších 6.342 korun. A jsou to právě dnešní prvovoliči, kteří tento dluh budou ve svém produktivním věku splácet.

Volby jsou za dva měsíce a jejich výsledek může na dlouho ovlivnit budoucnost České republiky i jejích mladých obyvatel. I já se ve svém věku za mladého voliče považuji a veřejně říkám, že opravdu nechci splácet dluhy, které je schopen nadělat Jiří Paroubek ve velké koalici s ODS, nebo v horším případě v koalici s komunisty. Jestliže se Jiřímu Paroubkovi znovu podaří obsadit premiérské křeslo, mám reálnou obavu, že se tahle situace bude dále prohlubovat.

Ale jak z toho ven? Musela by se objevit nová politická strana, která by přišla s pozitivním programem, který – na rozdíl od ČSSD a ODS, kteří zbrojí na brutální negativní kampaň – nabídne nějaké řešení (ČSSD ho nenabídla nikdy, ODS už po své vládě nesplněných slibů bude, obávám se, nedůvěryhodná) a pozitivní tvář. To jsou dvě věci, které podle mne mohou přesvědčit mladé voliče, aby přišli k urně a straně dali svůj hlas.

A stranou, která obojí nabízí, je pro mne v tuto chvíli TOP 09. Doufám, že jí se jev „mladých nevoličů“ podaří zvrátit – a to nejen proto, že nabízí řešení (jedním z hlavním principů jejího programu je snižování schodku veřejných financí a tím i zadlužování České republiky), ale i pro sympatický princip „Úsměvů není nikdy dost“ zakotvený už v programu.