Myslím si, že už většina z nás si ani nevzpomene na důvody, proč parlament ČR schválil ústavní změny a volbu prezidenta změnil na přímou volbu. Psal se rok 2011 a vláda Petra Nečase předložila parlamentu tento návrh. Do konce roku prošel návrh legislativním procesem a začátkem roku 2012 jej podepsal i tehdejší prezident Václav Klaus. Ač jej nakonec sám podepsal, velice se proti tomuto kroku vymezoval a nesouhlasil s ním. Veřejně vyhlašoval, že si tímto krokem politické strany daly vlastní gól, a domníval se, že si budoucího prezidenta nevyberou lidé, ale média.

Za tímto krokem a ústavní změnou měla být především snaha zkulturnit dosavadní volbu prezidenta. Nebylo prý důstojné volby prezidenta to různé pískání na prstech jeho podporovatelů, veřejné kritizování a snad i dehonestování jednoho či druhého kandidáta veřejnými projevy z řad poslanců a senátorů či různé handlování mezi ústavními činiteli před jednotlivými koly tajné volby.

Velmi nyní pochybuji, jestli se nám ta důstojnost změnou na přímou volbu dostavila. Sice jsme ušetřeni dalších přímých přenosů ze společného zasedání parlamentu a senátu a vzájemného hašteření. Na druhou stranu máme zahlcené e-mailové schránky zaručenými pravdami o jednotlivých kandidátech na straně jedné a lžemi na straně druhé. Média se předhánějí v rozborech kandidátů, úvahách o možných volebních ziscích, reportážích ze setkání s voliči atd. Roste zájem o předvolební debaty v televizích a možná kdybychom byli v jiné zemi s delší tradicí televizních debat, tak máme na každý den a na jiném programu zajištěnou dávku předvolebních emocí. Musím bohužel chtě nechtě souhlasit s tehdejším prezidentem Klausem, že opravdu to budou média (televizní, internetová, tištěná či billboardy), která nám nakonec kandidáty předvyberou, aby posléze částečně silou peněz, intenzitou svých podporovatelů i odpůrců ovlivnila ty nerozhodnuté a zvolila jednoho z kandidátů.

Nejspíš nás prezidentské volby budou čekat každých pět let a možná až budoucnost ukáže, jestli to naše tehdejší volání po přímé volbě prezidenta, důstojnosti jeho úřadu a především po jeho důstojné volbě nebylo marné. Možná se nakonec ukáže, že tolik zmiňovaná důstojnost stojí a padá s jeho vítězi.