Média se opět zachvěla. Hradní pán se vydal na tajnou dalekou cestu. Novinářští vlčáci začali pátrat, příslušné úřady mlžily, až se z Hradu kouřilo, něco se prokeclo, něco ne, jak už to tak u nás bývá, až jsme se nakonec po rozplynutí dýmu dozvěděli, že nás tatíček Zeman navštívil vojáky působící v rámci NATO v Afghánistánu.

Následně jsme pak mohli zhlédnout záběry českého prezidenta ozdobeného helmou a maskáčovou neprůstřelnou vestou, jak se v afghánských dálavách šourá o hůlce a rozdává úsměvy a balíčky českým vojáků.

Nekonečně si vážím oněch chlapů v tom nejpravějším slova smyslu, kteří nevědí s jistotou, zda se vrátí ke svým rodinám. Já bych na to žaludek či nervy neměl ani za mlada.

Chápu, že bezpečnostní opatření provázející prezidentův výlet nejsou přehnaná. Asi si jen těžko v teple a v klidu u svého počítače mohu představit, po jak horké půdě se pohyboval.

Nemohu než souhlasit s Astonem, že Miloš Zeman je prvním prezidentem, který něco takového jako setkání s našimi vojáky v Afghánistánu uskutečnil. Souhlasil bych i s tím, že jeho čin by bylo možno nazvat bohulibým, kdyby …

Kdybychom již našeho pana prezidenta už nějaký pátek neznali. Nemohu se zbavit pocitu, že mu nejde o to, že si uvědomuje, že čeští vojáci jsou cosi jako předsunutá hlídka, že prevence je vždy levnější než následná obrana, že zahraniční mise mají zabránit rozpoutání nějakého velkého požáru atd. atd.

Jistěže nelze neocenit, že Zeman v Afghánistánu dekoroval vojáky a předal jim dárkové balíčky s českými potravinami a filmy na DVD. V Kábulu mimo jiné navštívil vojenskou kapli, kde armádním příslušníkům předal svíčku od sester z řádu karmelitek.

Jakkoli to všechno nepochybně vypadá hezky, nemohu se zbavit pocitu, že především panu prezidentovi šlo o to, aby si trochu přeleštil své ego a že vojáci nasazující dnes a denně svůj život jsou až v druhé řadě.

Rád bych se mýlil, a pokud tomu tak je, jsem připraven k hluboké a upřímné omluvě.