Nedávno jsem v ČT sledoval dokumentární film o třicetileté české cestě ke svobodě. Jako právního pedagoga mne zaujalo, že v pořadu opakovaně vystupoval předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský. Bývá poměrně častým hostem diskusních pořadů, běžně se vyjadřuje k politickým událostem, i když dřív opakoval, že to nelze, neboť některé kauzy mohou skončit u ÚS.

Přijde mi nešťastné, pokud stále aktivní soudce komentuje politické dění. Přitom běžní soudci jsou popotahováni před kárné senáty za to, že komentovali třeba komunální politiku (viz např. kauzy soudce Kamila Kydalky).

Podle soudce Rychetského je smutné, že dnešní politické strany jsou uzavřené skupiny, které nikoho mezi sebe nepouštějí, protože politici mají strach o svá místa na kandidátkách. Na první dobrou jde o smysluplné vyjádření, řekne si občan, strany jsou „sekty“, Rychetský má pravdu.

Avšak zamyslíme-li se hlouběji, tak ve sdělení soudce, dříve politika, slyšíme i falešné akordy. Proč je politickým stranám vyčítáno, to, co je z prapodstaty věci vlastní každému lidskému společenství včetně toho soudcovského? Asi málokdo odpracuje (navíc většinou zdarma) např. deset let v politické straně, aby pak řekl: Franto, jsi u nás v partaji již dva týdny, pojď na vrchní příčku kandidátky, já zase budu na čtyřicátém (nevolitelném) místě.

V této souvislosti bude zajímavé sledovat, jak zapůsobí výzva Milionu chvilek pro demokracii, aby lidé vstupovali do politických stran – pokusí se tam převzít otěže, nebo se spokojí s rolí komparsu? A přepouštějí snad soudci a soudkyně svoje dobře placená místa např. justičním čekatelům?

Ještě přiložíme pod diskusním kotlem: vyčítají snad politici soudcům, kterých jsou nyní tři tisícovky, že mezi sebe pouštějí málo nových osob? Ročně máme jmenováno 30–35 nových soudců, což věru není mnoho. Někdo namítne, že soudce formálně jmenuje dle Ústavy prezident, ovšem pak by se dalo odpovědět, že poslance a senátory volí přece lidé ve svobodných volbách, takže jaká uzavřená skupina?

Není tedy úsměvné, pokud člen skupiny (soudcovské), která je jmenována na skoro nekonečnou dobu (resp. do 70 let věku soudce), kritizuje skupinu, již mohou voliči každé čtyři nebo maximálně šest let obměňovat? Není to absurdní? Otázal by se asi Václav Havel.

Právo, 13.12.2019

Autor je právník