Ústavní zákon je právní předpis nejvyšší právní síly, který mění nebo doplňuje ústavu. Ústavním zákonem je v českém právním systému i sama Ústava.

Ústavní zákony v České republice přijímá Parlament České republiky, a to kvalifikovanou většinou, tedy třemi pětinami hlasů všech poslanců a zároveň třemi pětinami hlasů přítomných senátorů. Prezident je nemůže vetovat.

Kromě jiného reguluje Ústava i práva a povinnosti prezidenta. Naši slovutní právníci si při formulaci práv a povinností prezidenta velkou práci s jejich jednoznačností nedali. Jisté ale je, že prezident vykonává, měl by vykonávat, svou funkci pro blaho všeho lidu republiky. Jde tedy o to, aby prezident Zeman umožnil konečně mnohými tolik očekávanou změnu a dal volný průběh výsledku voleb, tedy jmenoval premiérem pana Sobotku a následně jmenoval i jemu navržené ministry. Pan prezident není žádná výběrová komise a nepřísluší mu právo hodnotit kvalifikaci navržených osob.

Pan prezident odmítá v současnosti to i ono a domnívá se, že má na své nicnedělání, respektive na obstrukce právo. Na druhé straně má Parlament České republiky právo změnit Ústavu nebo její části. I bez podrobné znalosti chodu sněmovny a senátu lze očekávat, že rychlé, dvou-, tří-, čtyřdenní projednání nějakého zákona a jeho uvedení v platnost není v rozporu s českým právním řádem. Pokud by snad i toto odporovalo platným zákonům, pak je to třeba také urychleně pozměnit. Pozn. autora: už se nemohu dočkat vidět ve Strakovce pana Sobotku.

Kde je tedy zakopán pes? Co brání našim voleným zástupcům ve sněmovně a v senátu zakročit pro blaho nás všech a ukončit zdlouhavé, nekonečné a nedůstojné tahanice s hlavou státu? Pan prezident to přepískl a je načase, aby mu naše zákonodárné, jak se říkalo už i za komunistů, orgány ukázaly tu pravou cestu.

Pod každým zákonem a jistě i pod ústavním, musí být podpis prezidenta. Pokud by snad ten zákon o omezení svých pravomocí odmítl podepsat, nezbývalo by než ho ignorovat. Tím by patrně došlo na Ústavní soud, kde má pan prezident své lidi. To už je ale krok druhý. Napřed je potřeba udělat ten první.

http://cechyaglobalizace.wordpress.com/