Máme zase jednou před volbami. Říká se o volbách, že je to svátek demokracie, a ona je to pravda. Jenom někdy musíme vynaložit velkou míru sebezapření, abychom byli schopni to uznat. Jak to tak vypadá, přesně to je případ těchto voleb do Evropského parlamentu.

Winstonu Churchillovi se přičítá výrok, že nejlepší argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s voličem. Je to jistě vtipný postřeh. Hluboce s ním nesouhlasím a myslím, že je to vydestilovaná tresť arogantního pohledu politika na smysl vlastní existence ve veřejném prostoru. Bertold Brecht vyjádřil ten postoj výzvou: „Lid nepodporuje vaše ušlechtilé cíle? Vyměňte lid!“ To je postoj politiky široce sdílený a když jsem poslouchal progresivního pana spitzenkndidáta na předsedu Evropské komise pana Franse Timmermanse, pochopil jsem, že my Češi jsme opravdu pakáž zralá na vyměnění.

Ale zpátky k tomu svátku demokracie a pětiminutové debatě s voličem. Navzdory úctě k Winstonu Churchillovi si myslím, že volič je prostě volič, má svoji práci a svoje starosti, nějak funguje ve světě a nějak zapadá do svého okolí, do rodiny a mezi kamarády a do své komunity a má plné právo na všechno. Včetně práva mít pošetilé nebo žádné představy o politice a mít pošetilé požadavky na tom pánovi nebo té paní, kteří ho oslovují s nabídkou zastupování s tím, že je bude během zastupování platit.

Ale pak tu je jiný typ lidí a o nich se chci dneska zmínit a to jsou kandidáti. Párkrát jsem zabředl při poslouchání rozhlasu do debat s předáky formací usilujících o zvolení. Je jich celkem čtyřicet obdařených pořadovým číslem, mezi nimi jsou jistě formace rozumné, ale když tak poslouchám chudáka Jana Pokorného, jak vede ty debaty a čelí hláškám typu „já pozorně sleduju své předřečníky, tak jaká byla ta otázka“, když slyším řeči pánů a dam odhodlaných vytrollit europarlament a utéct z Unie bez placení, říkám si: je potřeba jít k volbám. 

Musí se jít o víkendu k volbám. Pronásleduje mě totiž představa, že lidi k volbám nepůjdou, ale někteří jo, tahle partička z hospody a tam zas grupa slepená facebookem, a navolí do Bruselu lidi, nad kterými zůstává rozum stát! A jestli se to stane a lidi tohoto typu se tam dostanou a my je pak budeme pět let sledovat v médiích s pocitem bože, to je vůl, pak bude na místě k tomuto „a“ říct i „bé“ a dodat: ovšem největší vůl jsem byl já, protože jsem k těm volbám nešel, a tudíž nevolil někoho rozumného.