Nová vláda potřebuje pro vyslovení důvěry jeden poslanecký hlas mimo koalici ODS, KDU a SZ, a tak nejen politici přemítají, kde jej vzít. Paroubek si pojistil (aspoň si to myslí) podpisem všechny své budoucí poslance, komunisté unisono prohlašují, že Topolánkovu vládu rovněž nepodpoří - byť by to bylo jen odchodem ze Sněmovny.

Zatím se otázka vyslovení důvěry ocitla zdánlivě na mrtvém bodu - Topolánkova stovková koalice má proti sobě jednolitou rudorůžovou masu disponující stejným počtem hlasů. Předseda ČSSD se tváří neústupně, předseda KSČM rovněž, a tak to nyní vypadá, že Topolánek neuspěje.

Paroubek se sice pokouší zlanařit zelené na svou stranu, ale jeho úsili ztroskotává na Bursíkově jasně deklarovaném odmítnutí účasti ve vládě podporované komunisty - a bez této podpory by se případná vláda nynějšího premiéra neobešla, ani kdyby se šéfovi sociální demokracie podařilo přetáhnout od konkurence i Kalouskovy lidovce.

Pokud tedy dojde ve Sněmovně k mači 100 vs. 100, Filipovi komunisti by při troše zlomyslnosti mohli způsobit věc u nás dosud nevídanou - Topolánkova vláda by získala důvěru a vzápětí by se rozpadla. Stačil by k tomu hlas jediného komunisty, který by třeba při cestě z toalety "omylem" zabloudil a hlasování by zmeškal. Vláda by získala důvěru díky jednomu komunistickému hlasu - a trval-li by Bursík na svém stanovisku, musel by takto komunisty podpořenou vládu okamžitě opustit.

Je to samozřejmě úvaha z oblasti sci-fi, komunisté by nikdy nedopustili existenci - třebas nyní už menšinové - Topolánkovy vlády. Na druhou stranu těžko předpokládat, že by Bursík - chvíli po tom, co zelení získali poprvé v historii ministerská křesla - donutil svou stranu odejít do opozice.

Jakkoli to tak občas vypadá, poslanci ani na jedné, ani na druhé straně politického spektra takoví pitomci přece jenom nejsou. Nám tedy nezbývá než počkat, s jakým jiným řešením patové situace přijdou. Ale sranda by to byla.