Nová česká vláda nezmění strany barikády

Nic neláká tolik jako interpretace výsledků voleb, zvláště když se na pověření k vládě dlouho čeká. Z médií či od expertů se tak dovídáme leccos.

Očekávaný výklad říká, že Praha má šanci na více proevropskou vládu (Le Monde). Kdyby se politika hodnotila podle „uměleckého dojmu“ jako krasobruslení, bylo by to tak. Když premiér Babiš v kampani usiloval o voliče Tomia Okamury, mluvil jako ranař národní suverenity a obránce před zlem Bruselu. Ale co znamená „proevropský“ v praxi? Znamená-li to ostražitost vůči Rusku, pak je nejevropštější Polsko. Znamená-li to ostražitost vůči uhlíku, je nejevropštější Německo. Přesto však raději dováží fosilní (emisní) plyn z Ruska, než by uchovalo jaderné (bezemisní) elektrárny. Znamená to tedy ostražitost vůči jaderné energii? Pak by byla nejméně evropskou zemí Francie. Ne, v těchto srovnáních nebude nová česká vláda evropskou ani více, ani méně než vlády předchozí.

Další výklad říká, že Česko se vzdálí Visegrádské skupině (Seznam Zprávy). Že kdyby se ministrem zahraničí stal třeba Ondřej Kolář, skončila by družba s východními despociemi. Jenže se zapomíná, že tu družbu razil prezident Zeman a bez jeho osobní účasti skomírá. Představa, že nová vláda změní strany barikády, je iluzí. I v ODS jsou lidé, kteří si cení racionality evropských argumentů Viktora Orbána a zároveň kritizují ideologizované prosazování Zeleného údělu v EU. Toto není ostrá barikáda, kde by česká vláda změnila stranu.

Působí až únavně a intelektuálně lacině, jak se prosazuje dělení Západ–Východ. Jistě, mezi vítězi voleb jsou lidé, kteří přísahají na Západ a naši příslušnost k němu, ale varují, že tu přitažlivost podkopává společenský vývoj na samotném Západě. Třeba když fotbalový brankář Zlámal dostal od svého skotského klubu pokutu za to, že do novin řekl, že v údajně rasistické kauze fotbalisty Kúdely by se měla ctít presumpce neviny. Když někdo toto nechce, neznamená to ještě, že chce Putina. Pozor na kvapné interpretace.

LN, 13.10.2021