Probírám-li se fakty o životě bývalého politika Stanislava Grosse, všechno svědčí o tom, že šlo o prototyp skutečného, vysoce nemorálního hochštaplera a navíc i korupčníka. Nevím, proč bychom o mrtvém, právě v jeho případě, měli mluvit jen v dobrém, když to byl ve své podstatě prevít.

Pokud bychom stejně přistupovali i k jiným lidem, mohli bychom o pedofilovi a mnoho­násobném vrahovi malých dětí po jeho smrti tvrdit, že to byl v podstatě hodný člověk, pro­tože v zimě sypal sýkorkám. Hloupost!

Do politiky (bohužel to platí jen teoreticky) by měli vstupovat vyzrálí, vzdělaní jedinci s vysokým morálním kreditem a pevnými zásadami. Jak prokázaly průzkumy tehdejší neuvě­řitelné „popularity“ Stanislava Grosse a současné stejně neuvěřitelně tolerantní vyjádření současných politiků a některých občanů této země po jeho smrti, většina naší společnosti to takhle nevidí.

Nevidí vrcholně nečestného člověka, který svým konáním v politických funkcích pod­vedl, oklamal, zkorumpoval a okradl spoustu lidí. Jak byste se dívali například na soudce, který za úplatek osvobodí viníka a vědomě nechá zavřít nevinného? Politik Gross byl ve sku­tečnosti naší společnosti mnohem nebezpečnější, než mnou výše popsaný zkorumpovaný soudce. Proto si takovou smířlivou pozornost veřejnosti a médií v žádném případě neza­slouží. Proto tvrdím, že bychom si všichni měli přát následující:

Již nikdy dalšího „Grosse“ v naší politice!