Miloš Zeman je dodnes studnicí moudrosti a kvalitní prognózy. Díky jeho nechtěně psychologizujícímu „novoročnímu projevu“ na kanálu televize Prima mám slušnou představu, jaký bude 1. ledna 2009 vstup z Hradu. Neobsáhne sice rétorské exhibice s nezbytnými vulgarismy či bonmoty, které musí padnout, kdyby na chleba se špekem a becherovkou nebylo, ale jinak se najisto s vysočinským projevem protne v mnoha bodech. Odkud to vím (a rád bych se mýlil)? – Jeho urozenost, plebejec Zeman to ráčil sám sdělit, když naznačil, že s prezidentem Václavem Klausem, druhou živoucí relikvií budování demokracie a reálného kapitalismu stranických sekretariátů, se protíná v Nekonečnu. Také má krajní názor na Evropskou unii, jíž budeme za pár hodin předsedat. Proti krajnímu odmítání národoveckého konzervativce staví sečtělejší Miloš Zeman herakleitovské sbližování protikladů – odkazuje na Victora Huga a jeho avantgardní ideu Spojených států evropských.

„Pane, my jsme asi bráchové! Pojďte, pane, budeme si hrát.“ Samozřejmě, ti dva se nejpravděpodobněji potkali u Kolína, kde mohutnější medvěd přišel na světlo boží a do Prahy 1 to neměl dráhou daleko. Oba studovali na téže škole ekonomii, sebestředně snili a čekali svou chvíli. Nebyla jako Godot – přišla a astrální dvojčata se znovu protla. Mezi příštími štikami (dnes spíše tloušti) českého politického bahňáku to jiskřilo už před Listopadem, jenže skutečné zalíbení blíženců přecházející v nenávist a zpět přinesla aksamitová revoluce nazývaná někdy neuctivě „plyšák“ či „textilní převrat“. Alter ega se cikcak – jako dvě sluky nad politickým polem – sledovala do předsednických funkcí protivných stran, za ně předsedala poslanecké sněmovně, vládě ve Strakovce a usilovala o Hrad. Oběma byl protivný, nebo ne dost, senát. Ani na stará kolena neustalo jejich politovánihodné showmanství. Pochopitelně, právě ve stále patrnějším osamění zůstávají v objetí se stromy, džezem a se svými vzpomínkami i starými (myšlenkovými) strukturami. Když se od nich emancipovala jejich dítka, partaje kdysi propojené fakticky koaliční OPOsmlouvou, opět jeden druhému ukázal hvězdnou dráhu: malé podrazy a ostentativní odchod zhrzených. Zapomenuty jsou „měřitelné hodnoty“ typu HDP a inflace, jimiž se spolem vymezovali vůči Václavu Havlovi a zůstává jen vyprázdněnost. Jak na Nový rok, tak po celý rok.