Dovolím si drobný komentář k větě z úvodníku Ondřeje Neffa ze dne 22.9.2011: "Žijeme ve světě jakoby, kde se věci nedějí proto, aby byly, ale aby to vypadalo, že to to je."

V minulosti se v medicíně legitimně používal postup popsaný latinskou větou: "Ut aliquid fieri videatur." Přeloženo do češtiny: "Aby bylo vidět, že se něco dělá." Tento "postup" lékař volil v situaci, kdy mu bylo zřejmé, že prognóza pacienta je zcela beznadějná, aby ho uklidnil a případně i jeho blízké, prováděl rozličné léčebné úkony, i když mu bylo jasné, že jsou zcela zbytečné.

Naši politici tento systém bezezbytku převzali a to "napříč politickými stranami", jak se s oblibou často říkává. Problém je v tom, že oni nestojí nad pacientem, který už to má spočítané. Nekonají, aby bylo vidět, že se něco dělá, protože už nic dělat nemohou. Ono by se nejspíš ledacos dělat dalo. A oni by mohli, ale oni nechtějí. A proč také? Již dávno zapomenuto, že politika je služba občanům a nikoli hrabání peněz do stranických pokladen atd. atd. Čtenář nechť doplní dle svého vlastního libida. Obávám se také, že kromě toho, že nechtějí, tak také ani nemohou, protože to prostě moc neumějí. A z čiré bezradnosti pak třeba vymyslí, že se romská otázka vyřeší zřízením centrálního registru přestupků, "aby bylo vidět, že se něco dělá". Svatá prostoto!

Navíc ve mně stále sílí přesvědčení, že stejnými nedostatky jen o několik "levelů" výše trpí i eurounijní politici a úředníci, kterým je – pozor, přijde šrapnel – u prdele, co trápí lidi ve Zlámané Lhotě. Hlavně aby se ty obyčejné žárovky včas vyměnily za ty rtuťové výbojky a aby ty okurky byly dost dlouhé a tlusté. To budou další rány válečným štváčům.