Prezident Zeman věnoval kancléřce Merkelové při její návštěvě Hradu dva svazky Haškova Švejka, český originál s Ladovými ilustracemi a německý překlad. Vyvolalo to pozornost a kontroverzi, ostatně jako všechno, co prezident Zeman činí a říká. On sám dal prostřednictvím mluvčího na vědomí, jaký je hlubší smysl toho poselství. Že jde proniknutí do české povahy, právě četba Švejka hluboký duchazpyt paní Merkelové umožní.

No, něco na tom je a je víc než smutné, že na tom něco je. Každá velká postava světové literatury něco symbolizuje. Zde je to zosobnění lokajské vyčuranosti. Původní Haškova idea byla „blbec u kompanie“ a v tomto smyslu ladil svoje povídkové pokusy. V románu se ale z Josefa Švejka vyloupl bodrý rozumprdný přisluhovač, který nezkazí žádnou legraci. Ilustrace Josefa Lady tuto vrstvu románu ještě zvýraznily. Před lety visely v hostinci U kalicha zarámované ilustrace Švejka, tuším od Josefa Flejšara. Zobrazovaly jednotlivé figury v jejich démonické podobě. Ten román má své zběsilé vrstvy, to až pozdější tradice z něho udělala prču k popukání. Je to škoda.

Z Haškova Švejka se stal obecně sdílený náhled na světovou válku a českou roli v ní. To už není škoda, to je tragedie. Češi, Moravané a Slováci v ní hráli roli tragickou i heroickou, ve válce se zrodila naše státnost, to vše v literatuře reflektováno bylo, ale v obecném povědomí zůstal geniálně napsaný, avšak mravně odpudivý pamflet. Ten se během času stal mimo jiné i jakýmsi pozorovacím východiskem, pokud se někdo chce zabývat naší rakouskou minulostí. A jsem u toho, u čeho jsem se chtěl dnes zastavit, totiž u vyrovnání s minulostí. To je proces, který z podstaty věci samé nemůže mít žádné vyústění. Nikdy nestaneme a neřekneme – a je vyrovnáno. To samozřejmě platí o vyrovnání s minulostí komunistickou. Že „není vyrovnáno“, nás tudíž trápit nemusí, protože vyrovnáno být nemůže. Problém vidím jinde. O vyrovnání s minulostí v rámci habsburské monarchie se ani nepokoušíme v domnění, že je vše jasné a že vyrovnáno jest.

Máme přece Haška a jeho Švejka, tam je všechno napsáno.

Prožili jsme tři sta let utrpení v tyranské neschopné monarchii, pánbu nás při rozumu zachovati ráčil díky lokajskému důvtipu a dobře, že je to za námi, to jsou základní kontury obecně sdíleného pohledu na příslušnost k velmoci... na niž se pamětníci ohlíželi s láskou a uznáním, jak pamatuji z dětství.

Snad se ale blýská na časy. V obci Pohleď odhalili Františku Josefovi I. bustu s nápisem Mým hlavním úkolem je chránit mé národy před jejich politiky. Navrácení pomníku největšího českého válečníka moderní doby, polního maršálka Josefa Radeckého z Radče je stále na pořadu dne a je předmětem sporů. Nu a spory jsou součástí vyrovnání s minulostí. Je dobře, že nastaly a že se v nich pokračuje.

LN, 29.8.2016