Psát nepolitický fejeton po tomto víkendu je asi nemožné. Nicméně, věren své letoře i žánru Posledního slova, si budu všímat spíše lidských aspektů s kongresem ODS spojených než kongresem samotným.

Určitá nabubřelost s kongresem spojená byla nápadná už před tím, než technici zapnuli mikrofony. Že prý jde o událost, která určí další osud naší země! Člověk z toho měl dojem, že se někde sešli Titáni a ti že budou rozhodovat, zdali se Země bude otáčet tak či naopak, pokud vůbec. To je první spontánní reakce. Ta druhá, uvážlivější, ono je to pravda. Třebaže rokující potentáti mají nekonečně daleko do Titánů, v politické hře má dalekosáhlé důsledky cokoli. Prší, nebo svítí sluníčko? Přijdou lidé k volbám, nebo nepřijdou? Budou mít tu, či onu náladu? Topolánkovo vítězství nad Bémem komentátoři předvídali. Kdyby ale byl vyhrál Bém, ukázalo by se, kdo všechno to předvídal, ba co dím, kdo to pokládal za nevyhnutelné.

Překvapil Klaus. Už tím, že přišel, když před tím hrozil opakem, a pak tím kratičkým projevem, v němž se nepokoušel nikoho přesvědčit, nikoho přechýlit na svoji stranu. Podobně jako dřív bývali kremlologové, kteří se snažili z náznaků obsažených mezi řádky článků v Pravdě odhadnout smýšlení v politbyru, měli by být klausologové, analytici Klausových myšlenkových pochodů a předvídatelé jeho činů. Jistě by si smlsli na razanci, s jakou se během týdne obořil na europoslance a někdejšího revolucionáře Cohna-Bendita poté, kdy se europoslanec otřel o nového Klausova kamaráda Declana Ganleyho, irského ultraeuroskeptika. Kdo platí Ganleyho, ptal se Klause zestárlý revolucionář a už byl oheň na střeše. A to Cohn-Bendit neřekl, to, co si myslí mnozí, že Ganleyho platí KGB. On si totiž Cohn-Bendit myslí, že zakladatele a předsedu antilisabonsko-smluvní organizace Libertas platí Pentagon.

A pak se v tom vyznat!

Klaus mluvil na kongresu jen tři minuty, pak nastalo cosi navýsost českého. Odcházel a šel se rozloučit s Mirkem Topolánkem. Ten ho též pozdravil, ba ruku mu podal, ale takovým způsobem, že by mu spíš facku vrazil. Ano, toto je velmi provinční, ten nedostatek kinderstube, absence rytířskosti či fair play. Pravda, bez Topolánka by Klaus pravděpodobně neseděl na Hradě a odpustil by si tedy nepříjemně drzé otázky europoslance Cohna-Bendita, ale zase Topolánek by nebyl předsedou strany a předsedou vlády.

To všechno jsou drobnosti. Ta nejdůležitější otázka ale zní jinak: proč to všechno bylo? ODS prohrála volby a ztratila své krajské hejtmany. Prohra v polovině funkčního období je celkem běžná a přirozená, zvláště pak poté, kdy se pokusila prosadit aspoň některé z reforem. Proč tedy to trojčení? Proč se najednou vynořila vnitrostranická opozice ztělesňovaná Pavlem Bémem? Proč se najednou začalo hovořit o „druhém Sarajevu“? Dalo by se čekat, že strana, už z pouhého pudu sebezáchovy, potáhne za jeden provaz.

Čímž se dostávám k postřehu finálnímu. Přestože na kongresu bylo novinářů jako much, třebaže tam byly televizní kamery a rozhlasové mikrofony a fotoaparáty, ty pravé děje zůstaly skryty, děje a jejich příčiny. Říká se, že neexistují názory, že existují jenom zájmy. Jaký a čí byl zájem na rozbití ODS? Třeba to někdo ví. Tuším kdo, ale neřeknu. Nechci vyletět z okna.

LN, 8.12.2008