Otázka, půjde-li Spolu do eurovoleb spolu, spolehlivě plnila novinové komentáře řadu měsíců. Možnost, že by programově značně nesourodý slepenec tří stran kandidoval společně, vyvolávala zdvižené obočí a krčení ramen i u komentátorů příznivě nakloněných této vládě. Obecně se předpokládá, že vše drží pohromadě odpor k Andreji Babišovi, a strach Lidovců a TOPky z toho, že neprojdou přes pětiprocentní uzavírací klauzuli. To je i pro tyto komentátory více než málo.

Nicméně stalo se tento pátek (27.10. 2023). Petr Fiala zaznamenal významné vnitrostranické vítězství a značka Spolu opravdu míří do evropských voleb. Ponechme stranou, co to znamená pro jednotlivé členy vnitrostranicky a neřešme, co to signalizuje vnitropoliticky, ale podívejme se, s čím Spolu míří do „Evropy“.

Jak spojit progresivismus, eurooptimismus jdoucí až k volání po Euru, křesťanský konzervativismus a pesimistický eurorealismus? Všichni (já také) jsme očekávali, že pojítkem, může být jen Antibabiš. Dalo se to očekávat už proto, že je evidentní, že Ano do voleb Evropského parlamentu vyrazí s programem, který bude ke stávající politice Evropské unie značně kritický.

Předesílám, že jsem jedním z toho milionu voličů, jejichž hlas v posledních parlamentních volbách propadl. Těžko mne tedy podezírat z přílišných sympatií k této vládě obecně a k Evropské unii zvlášť. Nicméně musím přiznat, že to, jak se Spolu ke společné kandidatuře postavilo, musím ocenit.

To, že vznikne společná kandidátka a kdo budou osoby v jejím čele, bylo k nalezení ve všech médiích. To, že se při oznámení této skutečnosti mluvilo o jakémsi programovém desateru, se na okraji těch zpráv objevilo také. To, co scházelo, byla jakákoli zpravodajská reflexe tohoto programového dokumentu.

Nicméně hledal jsem a našel. Programové desatero, se kterým jde Spolu do voleb, je dokument, který stojí za přečtení - už proto, že se vešel do rozsahu cca stránky strojopisu. Na rozdíl od mnoha jiných programových dokumentů (a četl jsem jich hodně) není neorganickou hromadou nápadů a slibů.

Pro svaté texty, zákony a programové dokumenty platí, že kolik čtenářů, tolik vykladačů. Co tedy v tomto dokumentu našel jeden euroskeptik?

Spolu se hlásí k volnému pohybu lidí, zboží, služeb a kapitálu. Chce odstraňovat byrokratické překážky, které těmto svobodám brání, a dokonce i „aktivně bránit jejich zbytečnému zavádění“.

V dokumentu se konstatuje, že migrační a azylová politika EU selhává a také to, že EU nedokáže zabezpečit obranu svých vnějších hranic. Požaduje se reforma této politiky, a dokonce se odmítají povinné kvóty na přerozdělování migrantů.

Strany se hlásí k podpoře Ukrajiny, ale také Izraele. Chtějí se zasazovat o posilování obranných schopností členských států i vzájemné spolupráce v oblasti obrany. Co je ale zásadní: „ale bez duplicit ve vztahu k NATO, například v podobě evropské armády“. Hlásí se také soudržnosti euroatlantické vazby k USA.

Signatáři dokumentu si uvědomují zaostávání EU v ekonomické sféře, ale řešení nevidí „ani v masivním přerozdělování, ani v dalších zákazech, příkazech, dotacích a regulacích, ale naopak ve svobodné soutěži, ekonomických motivacích a rozvoji trhu soukromého rizikového kapitálu“.

K problematice energetiky dokument mimo jiné říká: „energetickou a průmyslovou transformaci musíme provádět způsobem, který neoslabí naši konkurenceschopnost ani neuvrhne podstatnou část občanů do chudoby“ a hlásí se k jaderné energetice.

Signatáři se sice hlásí k ochraně přírody a krajiny etc., ale také říkají: „Odmítáme ale nepřiměřené zásahy do soukromého vlastnictví, návrhy na omezení lidské volby svobodně si rozhodnout, co budeme jíst, nebo snahy lidem diktovat, jak mají žít.“

Zúčastněné strany považují za hlavní úkol zemědělství produkci dostatečného množství kvalitních potravin za přijatelnou cenu, dokonce říkají: „Odmítáme příliš ambiciózní regulaci s nesplnitelnými cíli, které ohrožují potravinovou bezpečnost a nenabízí alternativy pro zemědělský sektor.“

Téměř revolučně pak zní formulace: „…ctíme, že nás spojují společné hodnoty, základní lidská práva a svobody, které mají kořeny ve sdílené židovsko-křesťanské civilizaci… Zároveň ale nechceme ve sférách, kde se kulturní a společenské tradice v jednotlivých členských státech liší, přenášet kompetence zbytečně a násilně na unijní úroveň.“

V tomto tónu pak pokračuje i závěr dokumentu: „Nemáme zájem rušit právo veta ve sféře zahraniční a obranné politiky ani v oblasti daní. Nepodporujeme rozšiřování nových vlastních příjmů ani revizi smluv EU. Bude-li existovat shoda na tom, že některé kompetence má smysl vrátit členským státům, je možné to uskutečnit i za stávajícího smluvního uspořádání. Zasadíme se za zrušení nepotřebných agentur a institucí, omezíme nadměrný vliv lobbistických organizací na unijní rozhodování či zneužívání některých nevládních organizací k lobbistickému tlaku.“

Jak jsem už napsal výše, jsem euroskeptik, ale pokud by tento dokument Spolu vystavilo jako petici, bude mi ctí připojit pod ni svůj podpis.

Až potud dobré, mám ale své pochybnosti.

Dovedu si představit, že tuto politiku bude prosazovat ODS (alespoň většinově) a Lidovci. Co si představit nedovedu, je, že toto vnitřně a upřímně přijme TOP 09. Jisté je, že politika této vlády vypadá zcela jinak, než desatero, pod kterým jsou podepsáni tři předsedové vládních stran. Jisté je i to, že osobní působení Petra Fialy má k prosazování deklarovaných cílů mírně řečeno daleko.

Nemohu se zbavit pocitu, že Petr Fiala zobchodoval prosazení svého vnitropolitického cíle (Spolu v eurovolbách a jeho další vnitřní integrace) za podpis pod programem euroskeptického křídla v ODS a kus programu Lidovců a TOPka si podpisem pod programem koupila poslaneckou židli ve Štrasburku pro Luďka Niedermayera.

Jak je tedy podpora tohoto programu upřímná?
Písmo říká: „Po ovoci jejich poznáte je.“ (Matouš 7:16-20)
Mé pochybnosti mohou být lehce rozptýleny. Strany, které signovaly programové desatero, představují většinu stávající vládní koalice. Mají v rukou exekutivní nástroje k prosazování deklarovaných cílů a s tímto prosazováním nemusí čekat až do června 2024. Mohou začít hned od pondělí (30.10).

Budu se dívat a až dojde na lámání chleba, budu už vědět, jaké zplodily ovoce. Budeme to vědět všichni.