Začínající podnikatelé to mají těžké. Bohužel mnoho lidí si stále neuvědomuje, že začínající živnostníci mnohdy riskují veškeré své úspory, aniž by měli jakoukoliv jistotu zisku nebo aniž by se mohli spolehnout alespoň na výpovědní dobu či odstupné.

Proto každý člověk, který uvažuje, že by se stal nezávislým a začal být osobou samostatně výdělečně činnou, dlouho přemýšlí, jestli mu to za ten risk stojí. Musí důkladně propočítávat také vstupní náklady do podnikání a ti z vás, kteří toto někdy podstoupili, moc dobře vědí, že člověk obrací každou korunu a přemýšlí i nad tím, jestli si koupit blbou kalkulačku.

Česká republika novým živnostníkům příliš nepřeje

Česká republika je podle světového žebříčku zemí Doing Business až 110. zemí v kategorii zohledňující podmínky pro rozjezd podnikání, hned za 109. Saudskou Arábií. Tomuto žebříku vévodí země, jako je Nový Zéland nebo Kanada.

Když chcete začít podnikat, musíte splnit několik podmínek – za poplatek si zajistit výpis z Rejstříku trestů, navštívit Obecní živnostenský úřad, zaregistrovat se zde a zaplatit poplatek 1 000 Kč, zaregistrovat se k dani z příjmu, k sociálnímu a zdravotnímu. Případně se také zaregistrovat k platbě DPH či k silniční dani. Naštěstí již díky jednotnému formuláři nemusíte obcházet Vaši pojišťovnu, příslušný finanční úřad a správu sociálního zabezpečení. Stále je to však proces, který Vám přinejmenším zabere několik hodin času. A to nemluvíme o takzvaných vázaných, řemeslných nebo koncesovaných živnostech, jejichž registrace Vám zabere několik let, protože musíte nabýt příslušného vzdělání či praxe. Stát totiž na rozdíl od zákazníků nezajímají reference, ale papíry.

Živnostník musí být odvážnější než kdy jindy

Představte si, že k tomu všemu nyní přibude, mimo dalších nákladů podle oboru, kterému se chcete věnovat, další výdaj spojený se zakoupením registrační pokladny, instalací internetového připojení a pravidelného tarifu. Tedy jednorázový náklad ne nižší než deset tisíc korun s vyhlídkou na pravidelné měsíční poplatky za připojení k internetu a na nepřetržité sledování úřednictvem. To si zájemci o živnost rychle rozmyslí, jestli se jim vyplatí začít podnikat. Nepřibude tak další konkurence, tedy ceny produktů a služeb přinejlepším zůstanou stejné nebo porostou. Tratit na tom bude zákazník, který to z výrazné části zaplatí.

Kdo na to nemá, ať nepodniká?

„Kdo nemá 2 000 korun ročně, tak radši ať nepodniká,“ zvolal v Otázkách Václava Moravce ministr financí Andrej Babiš, poté co špatně spočítal náklady na zavedení EET pro živnostníka. Pan Babiš vůbec neví, jaké je to začít podnikat a jít s kůží na trh. Nikdy si tímto těžkým obdobím projít nemusel. Díky svým kontaktům z totalitní éry a další „souhře náhod“ získal fungující firmy za pakatel. To se to pak jinak podniká. O to je horší, když člověk, jehož mnohé firmy jsou čistými příjemci z veřejných peněz, káže o tom, jak je třeba narovnat podnikatelské prostředí. To by se z toho jednomu chtělo zvracet.

Inspirujme se v přívětivějších zemích

Velmi dobrou inspirací nám může být Nový Zéland, kde se dle žebříčku Doing Business startuje živnost nejjednodušeji. Na Novém Zélandu se stanete živnostníkem tak, že se pouze přihlásíte na webu ministerstva a zaplatíte poplatek 10 $ (155 Kč) a on-line se rovněž přihlásíte i k dani ze zboží a služeb. A prakticky můžete začít. Radost podnikat.

Proč by to nemohlo jít takto jednoduše i u nás? Proč nám náš stát hází neustále klacky pod nohy? Přitom to nepřináší žádné pozitivní výsledky. Zemím, které volí opačný postup, se daří více. Dokazují, že cesta důvěry ve schopnosti pracovitých lidí je tou správnou volbou. Tak se po ní také vydejme.

Autor je člen Republikového výboru Svobodných a zastupitel v Chrudimi