Jiří Šedivý, Ph.D.
Náměstek generálního tajemníka NATO
pro obrannou politiku a plánování

V Praze, 7. listopadu 2007

Vážený pane náměstku,

jsem nucena Vám adresovat tento otevřený dopis týkající se alarmující situace v udělování bezpečnostních prověrek Národním bezpečnostním úřadem v České republice. Jsem si vědoma toho, že jako bývalý ministr obrany České republiky jste s touto vážnou situací dobře obeznámen. Přesto si myslím, že je nutné Vás na ni takto otevřeně upozornit, v kontextu aktivit, které v této souvislosti podnikáme s nevládní protikorupční organizací Růžový panter. (Související tisková zpráva organizace Růžový panter zde - pozn. red.)

Jsem přesvědčena o tom, že NBÚ plně nerespektuje všechny bezpečnostní standardy NATO. Bohužel toto chování úřadu plně podporuje stále problematický zákon o ochraně utajovaných skutečností a bezpečnostní způsobilosti (č. 412/2005 Sb.), jehož novela se nyní připravuje v Poslanecké sněmovně. Novela však opět neřeší stěžejní nedostatky zákona, ale naopak ještě více prohlubuje problém s jeho výkladem.

Prověrky jsou opakovaně vydávány osobám, které ji vůbec nepotřebují, čímž se porušuje standard NATO „need to know“. Dále jsou opakovaně vydávány osobám, které selhaly v souvislosti s ochranou utajovaných skutečností, které v minulosti podporovaly komunistický režim, které jsou vydíratelné či dokonce podezřelé ze spáchání trestných činů. NBÚ odmítá ve sporných případech učinit přezkum podezřelých prověrek a odvolává se na znění zákona č. 412/2005 Sb., který podle NBÚ přezkum nezákonně vydaných prověrek neumožňuje provést bez nově objevených rizikových skutečností. Nechci uvádět konkrétní příklady z praxe, neboť jsem si jista, že jste s nimi sám jistě obeznámen.

Vrátím se k problému udělování prověrek osobám, které spolupracovaly s komunistickým režimem, neboť tento problém je opravdu velmi vážný. Víte sám velmi dobře, že standardy NATO pro udělování bezpečnostních prověrek předpokládají, že prověrka nesmí být udělena někomu, kdo aktivně v minulosti bojoval proti NATO, demokracii a lidským právům. Tento princip vychází ze samotné Washingtonské smlouvy, která stanoví, že NATO je společenstvím založeném na zásadách demokracie a svobody. Přesto dochází v České republice, která je již osmým rokem členskou zemí NATO, k udělování prověrek osobám, které působily v tehdejší StB. Děje se tak mimo jiné i kvůli (možná účelovému) nedostatku přímo v zákoně č. 412/2005 Sb. Tento zákon totiž ve svém paragrafu 14, odstavec 2 sice stanoví, že „bezpečnostním rizikem je činnost spočívající v potlačování základních práv a svobod, anebo podpora takové činnosti“. Dále ale stanoví v upřesňujícím výčtu (odstavec 3), že „za bezpečnostní riziko lze též považovat zařazení do složky bývalé Státní bezpečnosti…“. Je jasné, že soudy se řídí spíše konkrétním výčtem nežli obecným principem v odstavci 2. Říká se, že ďábel se skrývá v detailech, a v tomto paragrafu je onen ďábel skryt ve formulaci: „za bezpečnostní riziko lze též považovat“, konkrétně ve slovíčku lze, které indikuje „může, ale nemusí“.

Považuji za nutné Vás na tyto záležitosti otevřeně upozornit, protože je pokládám za bezpečnostní riziko pro Českou republiku a NATO. Problémem také je, že s těmito riziky byl obeznámen rovněž NBÚ, ale náležitě je nevyhodnotil. Proto na Vás apeluji, abyste se pokusil z titulu své funkce vyvinout tlak jak na Vládu ČR a Parlament ohledně novely zákona č.412/2005 Sb., tak na NBÚ kvůli praxi udělování prověrek.

S uctivým pozdravem

poslankyně Evropského parlamentu a členka podvýboru pro obranu a bezpečnost