V úterý 4. prosince jsem se jako každoročně v předvánočním období zúčastnil tzv. Eurobreakfastu, organizovaného časopisem Euro. Je to pro mne vždy hezká příležitost před kvalitním publikem prezentovat své názory a odpovídat na vznesené dotazy.

Mé vystoupení mělo čtyři základní body: přijetí eura, problematiku energetiky a jaderné energetiky zvláště, aktuální vývoj české ekonomiky a Evropská reformní smlouva. Záznam mého úvodního vystoupení, tedy nikoli odpovědí na následné otázky, je možné si přečíst na této mé webové stránce.

Lidové noviny věnovaly ve středu 5. prosince tomuto mému vystoupení dva samostatné články, které jsou však – jak je možné posoudit ze záznamu mého vystoupení – naprostou karikaturou toho, o co v úterý ráno v Kaisersteinském paláci na Malé Straně šlo.

Uvedu alespoň dva body. Vážně jsem hovořil o rozdílu mezi reálnými problémy získávání energie od environmentalistických útoků na energetiku, hospodářství a vlastně i celou současnou civilizaci. V rámci odpovědi na otázky jsem ohledně probíhajícího velmi mírného oteplování Země (o 0,74 stupně Celsia za celé minulé století) zavtipkoval – k úsměvu publika – že jsem minulý týden v rámci jednoho dne přeletěl z Prahy do nigerijského Lagosu a že teplotní rozdíl byl 37 stupňů Celsia a že jsem to docela dobře přežil. To byl půlminutový vtípek v rámci dvouhodinové debaty, ale pro pana Petráčka to bylo téma na samostatný článek, který měl navíc zlý dovětek, že vlastně Klaus sám na sobě ukázal, že se dá přežít „nacismus, stalinismus i normalizace“. Neznám jeho ročník narození, a proto se budu muset podívat na to, co všechno přežil on.

Druhý článek věnovaný mému vystoupení obsahuje větu, že „prezident Klaus včera zaútočil na Evropskou unii, když prohlásil, že nová reformní smlouva EU je pouze přejmenovanou euroústavou“. Nová reformní smlouva opravdu přejmenovanou euroústavou je. Zajímá mě na tom věta, že jsem tímto svým výrokem „zaútočil na Evropskou unii“. Já jsem na nikoho neútočil. Já jsem pouze konstatoval, že se jedná o dvě, velmi málo – svými dopady lišící se – smlouvy. Obě obsahovaly radikální prohlubování evropské integrace cestou převádění kompetencí do Bruselu a cestou změny způsobu rozhodování v Bruselu. V podstatě jsem tam vypointovával ony dvě předložky „do“ Bruselu a „v“ Bruselu. Závěrečná věta mého vystoupení zněla: „Reformní smlouva je tu – nyní se s ní učme žít.“ Myslím, že žádný myslící člověk toto nemůže považovat za další Klausův útok na Evropskou unii.

5. 12. 2007