Ne snad, že bych bloudil za volantem, od toho mi pomůže navigace, anebo že bych se ztrácel v labyrintu naší metropole Zvole (a stejně si nejsem jist, že jsem prošel za sedmnáct let pobytu všechny její ulice). Ztrácím se v orientaci, co je myšleno vážně a co nevážně a když nevážně, jestli je to omyl nebo snaha tahat lidi za nos. Dám příklad. Jako pověstná červená nit se táhne vládními úvahami o pomoci lidem v nouzi princip adresnosti v protikladu s plošností. Převládá idea adresnosti, ale naráží na ty adresy, tedy na otázku, komu přesně. Tohle se pochopit dá. Do toho přijde nápad vládní strany, že by ženy měly dostávat hygienické vložky zadarmo. Že jsou pravidelnou měsíční indispozicí znevýhodněny a jakmile je v dnešní době někdo znevýhodněný, tak šup na něho s pomocí. Je to míněno vážně, nebo je to hoax? Pokud vážně, přihlásím se jako znevýhodněná menšina s nárokem na státní příspěvek na holení, tedy na žiletky a pěnu. Jsem přece diskriminovaná menšina (mužů je míň než žen), diskriminovaná nezaviněným postižením v podobě nepřetržitě rašících vousů.

Tak tohle asi byla jenom legrace. Pak ale otevřu noviny a čtu, že premiér Fiala slíbil lidem státně garantovat, že domácnosti nezaplatí za bydlení víc než 30 procent příjmů, v Praze pětatřicet. To je bomba, říkám si, dokonce ráže atomovky a to by naše hospodářství nemuselo vydržet. Ale ne, není třeba vyhledávat nejbližší kryt, premiér se spletl. Než se nám podaří se v tom nějak vyznat, vypukne aféra Čertův Mlejnek, kdy se ukáže, že čerstvě jmenovaný šéf civilní rozvědky Petr Mlejnek se deset let stýkal s někdejším spolčencem gangstera Krejčíře Michalem Redlem a tak si padli do oka, že si tykají. Toto se momentálně dá těžko ověřit, jelikož dotyčný Redl je ve vazbě. Pana Mlejnka pozvali na zasedání vlády a výstup zněl, že je to s panem Mlejnkem v pořádku,, jelikož prý významně pomohl při řešení kauzy Dozimetr, v níž je Redl namočený. Napráskal snad svého desetiletého obchodního partnera úředně nepříčetného Redla? Ne. Vyšlo najevo, že poradil jednomu svědkovi, aby šel na policii. Do toho pak radí Markéta Adamová Pekarová lidem na březích vysychajících řek, aby si chystali tuplované svetry, zatímco v pozadí vříská cosi o fašistech a nacistech od svého obytňáku v němž nebydlí Andrej Babiš angažovaný do kampaně, o níž nikdo neví, jestli směřuje na prezidentskou kandidaturu, na podzimní místní volby anebo na příští volby parlamentní, ať už řádné nebo předčasné

Je toho hodně, stačil jsem připomenout jen to aktuální. Ztrácím se v tom a nevím, jestli se mračit nebo smát. Zatím tedy mám sklon k druhému z nabízených řešení. Ale až začne být opravdu zle a dojde i na ty dva svetry Adamové Pekarové, úsměvy doslova zmrznou a dojde na mračení. V tom lepším případě. Je načase přidat na vážnosti.