Zásluhou na poslední chvíli zrušeného podzimního termínu předčasných voleb do Poslanecké sněmovny PČR měly tentokrát politické strany dostatek času pro přípravu, rozpracování, aktualizaci i prezentaci svých programových materiálů – na bohatě medializovaných sjezdech, programových konferencích, tiskových konferencích a „startech“ volebních kampaní.

Většina partají se může pochlubit stručnými programovými body, stejně jako komplexními programy, ČSSD a ODS představily též své vize, jak by Česká republika měla vypadat za patnáct, dvacet let, sociální demokracie navíc sepsala „oranžové knihy“, v nichž důkladně rozebírá stav a vyhlídky jednotlivých resortů.

Každá strana si našla vlastní cestu

Nejstručnější menu nabízí Strana práv občanů – zemanovci, evidentně s jediným cílem: posílit poptávku po změně (stranického spektra, personálního obsazení parlamentu, Ústavy, volebního zákona). Na okázalost si nepotrpí ani KSČM. Její „Otevřený volební program“ je stručný, úderný a tradičně radikální, s minimální nadějí na realizaci. K velmi přehledným patří rovněž politický program Věcí veřejných. I ony, stejně jako komunisté, touží po protestních hlasech, pročež se v pojednání o svých plánech příliš „nezakecávají“.

Letmý pohled na specifika programů zaznamená pozitivně laděný a ve srovnání s rétorikou lídrů méně radikální nabídku TOP 09 (byť si vypomáhá mazanou kamufláží programového prohlášení vlády), zevrubný text ODS, v němž je prostor i pro strašení sociální demokracií a fotografie, které by jako z oka vypadly kampani ČSSD před krajskými volbami 2008, či ne vždy srozumitelné dlouhé slohové cvičení Strany zelených.

Některé partaje (ODS, ČSSD) oznamují své záměry s plnou razancí, jiné používají opatrný nebo podmíněný slovník (zelení většinu svých plánů uvozují obecným „chceme“). Nejupřímnější je KDU-ČSL, jež hned v úvodu upozorňuje na pravděpodobnost koaliční vlády a neschopnost stran realizovat svůj program do poslední tečky. Lidovecký program ale přináší také výstižnou ukázku partajního alibismu, jejíž obdobu bychom našli i u konkurence. KDU-ČSL mj. hlásá: „Podporujeme existenci kvalitní cizinecké policie“. (Kdo by s tím nesouhlasil, nebo upřednostňoval „nekvalitní“ cizineckou policii?)

Za ocenění stojí, jak se politické strany s léty naučily nepodceňovat žádnou z oblastí života společnosti. Již dávno se vedle daní, sociálních témat či zahraniční politiky (čtení o ní bývá zpravidla nejnudnější a mezipartajně nejpodobnější) poctivě věnují také třeba životnímu prostředí, letos nadto vynikne pozornost věnovaná například sportovcům či motoristům.

Programový průnik, který lze dobře zaznamenat mezi stranami pravého středu, budeme v levém středu hledat obtížněji. Typický je ve snaze více zapojit občana do politického rozhodování či v některých bodech sociální politiky, na druhou stranu se levice neshodne ani na představě zahraniční politiky ČR. Mnohé vyplývá z dlouhodobých rozepří mezi nemnoha levicovými subjekty v ČR a z jejich taktizování. SPOZ se do značné míry vymezuje vůči ČSSD, program sociální demokracie zase více koresponduje se standardními demokratickými stranami než s radikálními komunisty.

SPOZ: K čemu program, když máme Zemana?

Strana práv občanů – zemanovci jako by si uvědomila, že žádný text nenahradí osobní zážitek z rétora Miloše Zemana. Ve stručném a značně obecném programovém prohlášení klade – podobně jako další „nováček“, Věci veřejné - důraz především na prvky přímé demokracie (přímá volba starostů, primátorů, hejtmanů, prezidenta, zákon o obecném referendu, zvýšení počtu volebních obvodů, snížení procenta preferenčních hlasů, tzv. panašování – možnost současného výběru z více kandidátních listin).

Dále spoléhá na nejjednodušší poselství: pro progresivní zdanění, pro zákon o prokázání původu příjmů a majetku, pro obnovení finanční policie, pro zřízení finanční prokuratury, proti poplatkům ve zdravotnictví, proti školnému…

Bombastickou tečkou za stručným programem, je připomenutí éry tzv. opoziční smlouvy závazkem, že SPOZ bude ve Sněmovně tolerovat vítěze voleb za podmínky, že jím sestavená vláda do konce roku 2010 předloží a v parlamentu podpoří návrhy zákonů odpovídající sedmi bodům zemanovci navrhovaných změn volebního systému.

KSČM: slíbit může cokoliv

Prioritou Komunistické strany Čech a Moravy je „Práce pro všechny za spravedlivou mzdu.“ S nároky na státní rozpočet ani ze sloganů pravice o zadlužování země si komunisté těžkou hlavu nedělají. Slibují mimo jiné podporu v nezaměstnanosti prodlouženou na dobu jednoho roku, při rušení pracovních míst zvýšení odstupného, zvýšení minimální mzdy až na 14 000 Kč, státní regulaci cen plynu, elektrické energie, užitkové a pitné vody, tepla a paliv, podporu výstavby minimálně 40 000 bytů ročně, rozšiřování bezúročných půjček na pořízení či rekonstrukci bytu, zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví, zřízení české banky s rozhodující majetkovou účastí státu za účelem poskytování garantovaných půjček a úvěrů podnikatelům, vznik jediné veřejné zdravotní pojišťovny, vrácení snížené sazby DPH z 10% na 5% u zboží základní spotřeby a ekologické veřejné dopravy, zavedení nulové sazby DPH u základních potravin a léků, zavedení dvou daňových pásem u právnických osob (24% a 32%), pomoc mladým rodinám poskytováním novomanželských půjček, vyšší podporu při narození druhého a dalšího dítěte, právo na první zaměstnání pro mladé absolventy škol, bezplatnou docházku do mateřských škol pro 4-5leté děti či odmítnutí školného na všech stupních veřejných škol

Mezi další komunistické speciality patří požadavek zastavení účasti ČR ve vojenských misích USA a NATO, odmítání rozmísťování cizích ozbrojených sil na našem území, žádost pozastavit členství ČR ve vojensko-bezpečnostních strukturách NATO a následně z aliance vystoupit. Nebyli by to komunisté, kdyby se jim do programu nevešlo odmítnutí jakéhokoli vměšování zahraničních nátlakových skupin, včetně spolků odsunutých Němců, do vnitřních záležitostí ČR, stejně jako odmítnutí zpochybňování dekretů prezidenta Beneše (v tom KSČM jako jediná z dnešních parlamentních stran vyhověla poptávce prezidentova tajemníka Jakla po vyjádření se k tzv. Benešovým dekretům). KSČM vzývá uplatnění principu nedotknutelnosti státních hranic a odmítnutí separatistických snah porušujících uspořádání v Evropě. Trvalkou jejího programu je také restituční tečka – nevydávání dalšího majetku církvím, přijetí zákona o českém jazyku či zachování veřejnoprávní televize a rozhlasu, leč za cenu zrušení koncesionářských poplatků a následné financování těchto médií ze státního rozpočtu, nebo omezení výstavby velkých logistických center v ČR.

V dalších programových bodech by nalezli průnik s dalšími, zejména středolevými partajemi, snáze. Dožadují se majetkových přiznání (u majetku nad 10 mil), modernizace dopravní infrastruktury, hlavně železnice, vrácení podstatné části nákladní dopravy na koleje, změnu rozpočtového určení daní ve prospěch menších obcí, vyjadřují podporu bezpečnému jadernému programu, chtějí obnovu preventivních lékařských a stomatologických prohlídek na školách, program výstavby a obnovy jeslí a mateřských škol, výraznou podporu rozvoji učňovského a středního odborného školství, legislativní omezení lichvy, zjednodušení soudní soustavy na třístupňovou a posílení úlohy státního zastupitelství…

KSČM nezapomíná ani na přímou demokracii. Vedle volání po přímé volbě prezidenta a obecných referendech se podobně jako Věci veřejné hlásí k uzákonění ztráty mandátu poslance, pokud opustí politický subjekt, za který byl zvolen, případně jeho program.

Komunistický program nemohl být nesepsán s vědomím, že k jeho realizaci dojde jen stěží. Do značné míry líčí vizi silného národního (takřka izolovaného) státu s bezednou kapsou. Na druhou stranu, v rámci sociální a ekonomické části programu množství námětů bezmála předjímá možnost, že kdyby přeci jen došlo k ustavení menšinové vlády ČSSD hledající u KSČM podporu, byli by komunisté s to jejich jistý díl prosadit. Zásadní a prakticky osudovou překážkou spolupráci největších levicových stran ovšem zůstává jednak zahraniční politika, jednak pohled na minulost před listopadem 1989.

ČSSD: levicový tradicionalismus

Česká strana sociálně demokratická ve volebním programu uvádí jako hlavní cíl své politiky kvalitu života každého člověka, příležitost dosáhnout vyšší životní úrovně pro všechny. (Životní úroveň, blahobyt, růst Růstu apod. vládnou programům prakticky všech stran, s výjimkou zelených; snad proto také strany, včetně ČSSD, zásadně hovoří o „trvale udržitelném rozvoji“, nikoli o „trvale udržitelném životě“.) Sociální demokracie si netroufla na „zeseverštění“ programu po vzoru německé SPD a obrací se především na tradiční levicové voliče. Jim – zjednodušeně řečeno - vzkazuje: Víme, že jste nezavinili ani globální ekonomickou krizi, ani rozpočtové schodky, není tedy důvod, abyste cálovali. Naopak podpoříme vaši životní úroveň, koupěschopnost, nenecháme vám vzít sociální polštář. V předvolební kampani hovoří ČSSD o „obyčejných lidech“ a jejich zájmech. Jedná se o zajímavý kontrast s programem ODS, který používá mnohem ostřejší a radikálnější dělení společnosti, například když se vymezuje vůči „černým pasažérům“ a „flákačům parazitujícím na sociálním systému“.

Důchody podle ČSSD budou státem garantovány ve výši 55% čisté mzdy. Z výnosů ČEZu mají být vyplaceny tzv. třinácté důchody. Strana slibuje zavést minimální důchod pro samostatně žijící důchodce ve výši 1,2 násobku životního minima. Rodiny chtějí sociální demokraté podpořit dětskými přídavky, rozšířením možnosti čerpání rodičovského příspěvku, společným zdaněním manželů či zvýhodněnými novomanželskými půjčkami. ČSSD se staví proti poplatkům u lékaře a v lékárnách, stejně jako proti školnému na veřejných vysokých školách. Zavést slibuje povinný bezplatný rok předškolní výchovy. Pedagogům a dalším pracovníkům ve školství míní zvýšit platy. Obnovena by měla být státní podpora na získání startovacích bytů. Dále se ČSSD hodlá zaměřit na regulaci cen energií.

V rovině spíše ideologické lze rozeznat rozdíl mezi přístupem ČSSD a ODS. První rýsuje silný stát, který je s to splnit skoro většinu úkolů z oblasti sociální péče. Druhá zásadami, jako je rodinná mezigenerační solidarita, nepřímo propaguje tradiční konzervativní koncept soucitného kapitalismu. Pozitivní je, že v době krize oba ideové póly uznávají klíčový význam sociální politiky.

ČSSD si uvědomuje, že pokrytí navržených výdajů vyžaduje posílení příjmů do státního rozpočtu. Je připravena postupně snižovat schodek veřejných rozpočtů tak, aby v roce 2013 klesl pod 3% HDP. (Hospodářské noviny mj. nedávno spočítaly, že finanční náročnost programů ČSSD a ODS je srovnatelná.) Sociální demokraté se chtějí vrátit k daňové kvótě z let 2005-2007, sazbu daně z příjmů právnických osob zvýšit na 21%, sjednotit výběr daní a odvodů do jediné instituce, zavést nové daňové pásmo pro lidi s příjmem přes 1,2 mil ročně (38%). Vysokou sankční daní (76%) by měl být zdaněn nedoložený původ peněz (u majetku nad 2 mil, u nemovitostí nad 10 mil). ČSSD žádá ponechání strategické kontroly státu na Letištěm Praha či ČEZem, výslovně odmítá privatizovat ČEPS, Mero, Čepro, České dráhy, Lesy ČR, Budvar, Českou poštu.

Podnikatelům ČSSD slibuje zjednodušit proces založení firmy do tří dnů, daňově zvýhodnit zaměstnavatele při realizaci sociálních programů pro zaměstnance. Euro by ráda zavedla v letech 2015-2016.

Silné téma sociální demokracie je boj s korupcí, šedou ekonomikou a budování právního státu. Měly by vzniknout nové instituce – Národní kriminální úřad, nezávislá Generální inspekce, Imigrační úřad… Nejvyšší státní zástupce bude jmenován na pět let bez možnosti odvolání. Předložen má být nový občanský zákoník. Změny čekají systém zadávání a kontroly veřejných zakázek, zavedeny budou povinné veřejné elektronické aukce pro nákupy zboží a služeb v rámci veřejných institucí. Veřejných zakázek se nebudou moci účastnit ty firmy, které mají tzv. anonymní listinné akcie na majitele nebo které se dopustily korupčního jednání. Zpřísněn by podle ČSSD měl být zákon o střetu zájmů, posíleny pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu. Sociální demokracie prosazuje legislativní regulaci lobbingu, žádá snížení limitu pro omezení hotovostních plateb, zpřísnění opatření proti praní špinavých peněz, zavedení majetkových přiznání, nový loterijní zákon, omezení reklamy na hazardní hry. Do konce volebního období by měla být zavedena plnohodnotná státní služba na základě příslušného zákona.

V energetice se ČSSD hlásí k využití obnovitelných zdrojů energie, rozumné výstavbě elektráren na zemní plyn, ale také k rozšíření JE Temelín a modernizaci JE Dukovany.

Rozdíly a pojítka

Program ČSSD je psán pozitivně a vůči pravicové konkurenci se nevymezuje. Zato sociální demokraté připomínají propast, která je historicky dělí od komunistů. Posilování prvků přímé demokracie nebo sociální akcenty levici spojují, ovšem řada zásadních programových a personálních bodů ji dělí.

Nejsilnější a koaličně nejperspektivnější levicová strana, ČSSD, ale dokáže programově souznít i se stranami středu a pravého středu. V boji s korupcí je její program blízký Věcem veřejným a KDU-ČSL, k níž má blízko i v sociálních, ekonomických tématech, v regionální či zemědělské politice. Se zelenými sociální demokraty pojí kupříkladu pohled na školství a vzdělávání.. Zahraniční politiku ČSSD formuluje podobně jako KDU-ČSL, SZ, TOP 09, Věci veřejné a částečně i jako ODS. Zajímavým rozdílem nicméně je nedůvěra k Rusku zmiňovaná zejména v programech ODS a TOP 09. Napříč spektrem jsou příbuzné partajní programy pro oblast dopravy.

Kuriozitou je podivuhodná shoda ČSSD a ODS na podpoře regionálních potravinářských výrobků.

Když přehlédneme razantní rétoriku a tvrdé billboardové kampaně a antikampaně, při studiu stranických programů zjistíme, že jako obvykle v nich jsou rozdíly (kardinální tentokrát v nahlížení sociální politiky, četnosti dávek a nakládání s nimi), ale i styčné body. Přestože se strany zhusta kádrují a osočují, programové průniky umožňují nejrůznější povolební koalice. Programové prohlášení příští vlády se tak tradičně bude odvíjet od toho, z jaké části pomyslné pravolevé přímky budou partneři pocházet, ale také od toho, zda spolupráci naváže větší strana s menšími, anebo se vlády ujmou dvě velké strany.

Zapomeňme na hromy a blesky, které vrcholící kampaň provázejí. Viděno skrze volební programy, není tuzemská politika tak chudá a bídná. Přesto je modernizace a přeskupování priorit do budoucna dozajista čeká. Podstatnou otázkou navíc zůstává, jak partaje se svými programy naloží první den po volbách.

NašiPolitici.cz