Jsem z rodiny, která patří mezi oběti komunistického režimu. Můj otec byl ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen v roce 1949 na doživotí a v krutých podmínkách komunistických lágrů strávil 14 let. Je proto jasné, že já zásadně odmítám jmenování Roberta Fremra jako soudce Ústavního soudu.

Říkal jsem si, že úředníci z prezidentské kanceláře zřejmě neposkytli prezidentu Petru Pavlovi dostatečné informace o osobě tohoto kandidáta. Jelikož toto je člověk, který se přímo podílel na perzekucích komunistického režimu. A nejedná se jen o rozhodování v mediálně hodně probírané kauze Olšanské hřbitovy. Tehdy byla trojice mladých mužů obžalovaná z mnoha trestných činů, z nichž nejvážnější bylo záškodnictví. Mladíci byli nařčeni mimo jiné z poškození památníku vojáků Rudé armády v Praze na Olšanech a položení betonového pražce na železniční trať. Podle všeho se ale jednalo o provokaci Státní bezpečnosti a obvinění byla vykonstruovaná. Tomu by odpovídal fakt, že obvinění byli nuceni k přiznání psychickým a fyzickým násilím, mimo jiné i mučením od spoluvězňů v celách vyšetřovací vazby. Tyto mlátičky tam na obviněné z vysokou pravděpodobností nastrčila StB. Tehdejší předseda senátu Městského soudu v Praze JUDr. Robert Fremr i přes nejasnosti a pochybnosti vynesl nepodmíněné tresty 5, 6,5 a 8 let za mřížemi.

Jsou tu ale i další Fremrova selhání. Senátor Marek Hilšer v neděli na sociálních sítích uvedl, že Fremr v letech 1983 až 1985 odsoudil přes sto lidí kvůli emigraci. Tito lidé odešli z Československa na Západ, protože už nechtěli žít v nesvobodě. Jednalo se o tzv. trestný čin nedovoleného opuštění republiky. Odsouzení byli posílaní do vězení a stát jim zabavil veškerý majetek. Perzekuovaní byli i příbuzní emigrantů. Je třeba si rovněž uvědomit, že soudce Fremr se v těchto případech podílel na porušení mezinárodních závazků ze strany Československa. To se totiž v závěrečném aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách v roce 1975 zavázalo k dodržování lidských práv, mezi které patří i právo na svobodné opuštění svoji země. Pro komunisty však bylo takové chování typické. Oni závazky běžně nedodržovali.

Jsem proto rád, že prezident Pavel Roberta Fremra do Ústavního soudu zatím nejmenuje. Příští takové sporné nominace by však bylo rozumné konzultovat s historiky, kteří jsou odborníky na danou dobu, například s těmi z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Autor je středočeský krajský zastupitel za ODS