Den bohatý na události
Sobota byla pro Dominu bohatá na události. Ráno byla na procházce s Bartem a házela mu míček. Pak jsem pro ni přijel a odvezl ji do Zvole. Zde krmila s Ljubou rybičky, pak jsme se šli podívat, jak se pasou krávy. Svoji událost jsem tu měl i já - chtěl jsem vědět, jestli v tom drátu kolem pastviny je elektrika, kdyby na ně Dodo náhodou sáhla. Byla v něm elektrika. Takže jsem dítko držel od drátu hodně daleko.
Po obědě jsme šli na náves, kde máme obecní hřiště, tam se Dodo houpala na koníčkovi a jezdila na klouzačce a pak jsme byli v cukrárně Ála na medovníku a pak jsme jeli ke Knéblům na návštěvu a tam Dodo viděla kocoura a Knéblovic děti. Večer si pro ni přijel David s Thao.
Nazítří ráno jsem s Davidem mluvil telefonicky, jaký to byl pěkný den.
"To byl, Dodo je nadšená! A nejvíc se jí líbilo, co se stalo večer."
"A co se stalo večer?" chtěl jsem vědět.
"Thao chytla mouchu! Dodo je nadšená a pořád o tom mluví."
Nevyzpytatelný je robátkův žebříček hodnot, žebříček zážitků... Že bych se příště taky pustil do chytání much? Obávám se však, že Thao chytla tu mouchu neopakovatelným způsobem. Ostatně, všechno je neopakovatelné, proč by lov na mouchu měl být výjimkou?

Rychlá lekce
Nafouknutý balónek, to je úžasná hračka. Dá se ním například pinkat. Je lehký, takže se pomalu vznáší. Je velký, snadno se do něho trefíte. S takovým balónkem se každý stává elitním volejbalistou, já i Dominka.
Pinkáme. Dominku to baví. Raduje se. Bouchá do balónku se stále větší silou.
Pak mě napadne, že by s ním šel hrát fotbal. Lehce ho naberu placírkou, on pomaličku letí k Domince. Je to mladá učenlivá žena. Taktéž do něho kopne a vrací mi ho. Už nehrajeme volejbal, stáváme se fotbalisty.
Pak balónek přistane Domince u nohou. Napadne ji, že by mohl být zábavné na něj šlapat.
"Nedělej to," varuju ji. "Praskne a bouchne to a upadneš."
Nedbala. Šlapala dál.
Balónek praskl a Dominka upadla.
"Thao! Thao!" vyskočila a běžela ke svému útočišti.
Málokdy je chyba trestána tak rychle.
A za tak malou cenu.

Je to tady
Je to tady, Dominika objevila psací stroj!
Je pochopitelně nadšena. Je to psací stroj prastarého data výroby, od německé firmy Mercedes (nic společného s automobilkou), vyrobený - kdy vlastně? Ve dvacátých letech? Nebo před Kristem? Maminka ho přinesla do manželství jako věno (tvrdila ona). Naučil jsem se na něm psát, když mi bylo tak asi sedm, osm let. Sám od sebe, však to podle toho vypadalo - třemi prsty. To mi zůstalo dodnes, týmiž třemi prsty vyťukávám i toto povídání.
Moje děti, tedy Davida a Irenu, tenhle stroj nějak moc nezaujal, přinejmenším si na to nevzpomínám, že by se na něj vrhali s takovou vervou, jako jsem to viděl u Dominiky. Bude to dlouho trvat, než Dodo pochopí princip "jedné klapky". A ještě déle to bude trvat, než pochopí, že záleží na tom, kterou klapku zmáčkneme a v jakém pořadí mají klapky jít po sobě, aby písmena dala dohromady slovo a slova větu a věty výpověď. Je to dlouhá cesta, ale jak praví mudrc, i ta nejdelší začíná prvním krokem.
Ten je tady. Thao má na svém počítači dvě klávesnice, jednu ostrou, druhou "jakoby", která není připojená. Do ní Dodo tepe svými prstíky. Ale není to ono... nedá se nic zaseknout! Kdežto stroj od Mercedes Büromaschinen, rachotivý a zaseknutelný, to je to pravé ořechové!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena