Vzpomínám hned na to, hned na ono, takže lze číst na přeskáčku anebo nečíst vůbec. Narodil jsem se v roce 1945, takže ona padesátá léta jsem prožil ve věku od pěti do patnácti let. To je zajímavý časový úsek, na začátku je pískoviště a na konci už mladý muž myslí na holky. Taky duch té doby byl rozdílný - na začátku a na konci. Nehodlám ho analyzovat, přinejmenším v tomto seriálu. Jsou to skutečně jen střípky, jakýsi kaleidoskop a rád bych, aby budily spíš úsměv než nostalgii.

Silvestr

Už jsem se tu zmiňoval jednou o Silvestru, když jsem psal o čekání na to, kdy to rupne. Tohle očekávání se tenkrát zviditelnilo o Silvestru, kdy moji rodiče lili olovo a pokoušeli se odhadnout běh příštího roku, a protože jim vyšlo něco jako gondola, těšili se na výlet do Benátek. Tehdy zřejmě bylo ve vzduchu nějaké čekání, že se režim položí. Nikdy potom se nic podobného neopakovalo, naši už olovo nelili a Silvestr se odbýval úplně obyčejně, bez politického přídechu.

O tom čekání na to, až to rupne se děti nemohly moc dozvědět - rodiče před nimi byli opatrní. Nicméně jednou se mi přece jen něco doneslo - musel jsem být malý kluk a asi to vím spíš z vyprávění, než ze zkušenosti, zkrátka, tatínek měl narozeniny a dostal v krabici z Prahy zaslaný dort. Na něm bylo napsáno POŘÁD JSME VAŠI a poslali mu ho zaměstnanci bývalého Neffova, nyní aktuálně znárodněného obchodu s kuchyňskými potřebami na Příkopech!

K očekávání, že to rupne... Vzpomněl jsem si na to i v tuto dobu předvánoční. Ukázalo se totiž, že Svobodná Evropa mění logo, z posranosti a politické korektnosti, že prý zvon je křesťanský symbol a že popouzí soudruhy muslimy, takže RFE bude mít napříště coby logo pochodeň. Tak jsem nad tou pochodní vzpomínal na letáky Svobodné Evropy, které jsme jako kluci hledali po polích a hájích, se znáčkem zvonu v záhlaví. Byly to mocné zážitky, četba těchto superzakázaných tiskovin. Tenkrát tam taky psali, že osvobození je za dveřmi a že to rupne a vzpomínám, s jakou skepsí jsem četl ty řádky. Se skepsí oprávněnou.

Tak příště zase o té televizi.

Televize 2

Konečně jsou zase normální poměry a mohu se vrátit k rozepsané kapitole o televizi v padesátých létech! Začátek je zde.

V prvním dílu jsem psal, jak a kde jsem poprvé viděl televizi. Bylo to na dlouhou dobu naposled. Rodiče pokládali televizi – právem - za blbost a trvalo to mnoho let, než ji koupili - z výborné webové stránky oldradio.cz se dozvídám, že televizor Lotos (náš první přístroj) se vyráběl až od roku 1961! První televizory měly maličkou obrazovku (průměr kulaté obrazovky 25 cm), samozřejmě černobílou, to dodávám jen pro pořádek. Některé přístroje měly krom obrazovky ještě rádio.Obraz to byl maličký, takže ho lidi všelijak vylepšovali. Prodávala se zvětšovací skla,která se stavěla před obrazovku! Někteří lidé si dávali na obrazovku barevný filtr, který byl nahoře do modra a dole do červenohněda, aby vyvolali iluzi barevného televizního vysílání.

O televizory byl mezi lidmi obrovský zájem. Režim nebyl dlouho schopen krýt poptávku a lidé stávali dlouhé fronty, aby si mohli televizor koupit. Režimní noviny to vydávaly za úspěch - jako doklad blahobytu, že lidé stojí frontu na něco tak luxusního, jako je televizor.

Na program si téměř nepamatuji - jen na několik detailů. Předpověď počasí, to byla kreslená postavička svatého Petra. Kreslené bylo i varování "závada není na vašem přijímači", na kresbě byl rozlícený muž štípající televizor sekyrou, takže to bylo ve smyslu "zadržte, člověče!".

To "téměř", to je soutěžní pořad Hádej hádej hadači. Psal jsem o něm už před dvěma lety:

Pořad moderoval doktor Jan Pixa. Moc si na něj nepamatuju, v roce 1955 jsem byl na takové věci moc malej a pak už zase moc velkej. Jenom si vzpomínám, že soutěžící dostávali od diváků dárky, dárkové koše a pod., a soudruzi pracující protestovali proti obohacování a bylo to vedením televize zatrženo. A pak mi taky utkvěla v paměti tahle blbost:

Jeden ze soutěžících, jak se ukázalo, byl občanským povoláním kominík. No a dr. Jan Pixa s ním hovořil a ptal se, jaké je vaše povolání, a on řekl, že kominík a Pixa vyhrkl:

"To musí být zajímavé, když kominík zmokne!"

Program samozřejmě neběžel 24 hodin a byl jen jeden! V době, kdy se nevysílal program, byl na obrazovce jen "monoskop", zkušební obrazec, který umožňoval nastavit geometrii obrazu. A když nebyl monoskop, televizor jen pískal. No, kdyby tenkrát pískal celej den, nebyla by to žádná škoda.