RODINA A PŘÁTELÉ: Všude samý igelit
Každá pitomost je zabalená do igelitu. Je to nutné? Není, křičím já, jako občan a jako strýc Podger, pošuk, kterému se vše ve zlé obrátí.
Takže konkrétně: namontoval jsem lampu, i ukázalo se, že žárovky nemají normální patici, ale tu malou, mignon. Takže shánění miňonek, v Bauhauze je měli, od firmy Osram. Potud OK.
Vrátil jsme se domů. Vylezu na štafle. Vytáhnu z igelitového pytlíku papírovou krabičku. Potud vše normální, žárovky bývají v krabičkách, aby se nepomlátily. Tahle byla v plastovém obalu. Dobrá. Otevřel jsme plastový obal, vytáhnu z něho žárovku - a ona byla potvora v druhém plastovém obalu.
Co s ním, uvažoval jsem. Musím slést ze štaflí, najít nožík nebo nůžky, otevřít druhý plastový obal. Proklínám pana Osrama a jeho technologické náhončí, podplacené od firmy na plastové obaly, kteří způsobili, že jedna blbá žárovka je zabalená v plastu natřikrát. Zatímco balancuju na štaflích, obal se rozevírá a žárovka padá a puká.
Já nadávám.
Je mi to prd platné.
Naštěstí mám svíčku zatím bez plastového obalu.
