To byla vždycky věc, o které jsem si myslel, že si ji jednou koupím, až budu všechno mít a přebudou mi peníze. Což se nestalo nikdy. Byl jsem tedy bez elektrického šroubováku, aniž bych tušil, o co přicházím.

Až jsem onehdy byl s Ljubou v Bauhausu a ona přihodila do vozíku elektrický šroubovák - za necelé tři stovky. Je to bachratý prcek, má dva knoflíky, jedním se šrouby utahují, druhým povolují. K němu jsou pak tři sady různých nástavců, křížových i plochých šroubováků a několik vrtáků. Je na akumulátorek a je k němu nabíječka.
Už dříve jsem si ho všiml a říkal jsem si, že něco tak mrňavého nemůže fungovat. Znám profi šroubováky s velikým blokem akumulátorů - poprvé jsem to viděl v činnosti, když nám na Mrázovce dělali pánové plot. Tak samozřejmě, na to utáhnout tisíc šroubů do plotu tenhle prcek za tři stovky není. Ale pro běžné šmejdění po domácnosti je skvělý.
Dochází k tomu jevu, kterého jsem si všiml už mockrát, že něco léta nemám a nechybí mi to a pak to najednou mám a říkám si - jak jsem bez toho mohl bejt!
Takže dneska jsem skládal dohromady poslední skřínku z IKEA. S elektrickým šroubovákem je to raz dva hotové. Možná, že bych měl s chválou elektrického šroubováku polevit, abych nesnižoval záslužnost mého počínání... Měl bych naříkat, jaká je to děsná klopota a dřina zacházet s elektrickým šroubovákem. Ale zase bych to nesměl přehánět. Hrozí nebezpečí, že by ženská osoba šroubovák popadla a pravila - dej to sem, udělám to sama!