Možná, že to byla limitovaně statečná kočka. Nevím, na tu dálku jsem bezpečně poznal jen živočišný druh. Dejme tomu, že to byl černý kocour. Seděl uprostřed ulice a díval se, jak přicházíme.
Iris ho spatřila a ohlédla se po mně.
Jak to, že neprchá? ptala se.
Nevím, možná je statečný, odpověděl jsem, taktéž beze slov. Vzpomněl jsem si, jak nebožtík Gordon jednou narazil na skupinu tří koček a patnácti koťat. Ty kočky se věru nebály, já ano a udělal jsem všechno pro to, abychom se těm ďáblicím dostali z dosahu.
Irda šla blíž a kocour vstal. Vstal, jako když rvačkychtivý chasník se zvedá od piva. Tak pojď, udělá ramena. Tak pojď, řekl kocour a udělal ze sebe kominickou štětku.
Iris byla jak mražená a stála tiše, ani nedutala.
Jakpak se asi zachová, jestli ten kocour zaútočí? Půjde k němu? Co se stane, když dojde na hranici bezpečnosti? Kočky mají ostré drápy a psi zranitelné čenichy, v jakém okamžiku se mám do věci vložit coby moderátor?
Kocour ztratil nervy, splasknul a rozběhl se přes ulici, přeskočil plot a byl tentam. Iris se za ním pro forma rozběhla a pak se vrátila zvěstovat své vítězství.
Blahopřál jsem jí, nicméně pochybnost zůstává. Co se stane, když se najde opravdu statečný kocour?