Občas Gari zmizí. Měla by být na svém pelechu a není. Poprvé se to takto záhadně stalo minulý týden a zjistil jsem to až po hodině. Včera jsem na to přišel hned. Ale po první zkušenosti se už snadněji hledala.

Byla venku, na chodníku a čuměla před vrátky. Měl jsme návštěvu, vypouštěl ji a ona kolem ní proklouzla. Jak se to stává, nevím. Ona není zas tak malý pes, není to žádný kapesní bišonek, je to řádně stavěný dvacetikilový ohař, nelze ji přehlédnout.

Takže je to jasné. Příště, až zmizí, půjdu najisto k brance. Tato záhada objasněna.

Zbývá vyřešit záhadu druhou. Na tu mám jen pracovní vysvětlení.

Umí se učinit neviditelnou. To je celkem zřejmé, ale jak to ta potvora dělá?

Kde se vzal klih

O psím smrdění bych mohl napsat knihu velikosti foliantu. Hned v úvodu by bylo napsáno, že mám jazykové problémy se samotným pojmem pach. V slovníku synonym vám nabízejí ještě vůni, zápach a smrad. Všechna čtyři slova mají hodnotící význam, kromě vůně jsou nelibé, vůně hodně libá. Ale když si Noře nebo Garině čuchnu k hlavě, cítím cosi libého a přitom se vzpírám to nazvat vůní. Ale řešme to jindy, teď je tu klih.

Pejskové se občas v něčem vyválí a pak jde lingvistika stranou. Ovšem tentokrát holky přišly s čímsi, co připomíná klih. Navíc, po očichání se ukázalo, že klihový odér má na sobě jen Gari, kdežto Nora ne. Nebyli jsme na exkurzi u truhláře, běhali jsme v lese. Kde se může v lese nachytat klih?

Solidární osoby

Venku svítí sluníčko a já sedím a píšu. Mám moc práce. Pejskové se povalují na zemi a na pelechu.

Říkám jim: jděte ven, na sluníčko! Je tam moc hezky. Slunné dny na konci máje, to je nejkrásnější období roku. Užijte si ho. Vyběhněte na zahradu, pobíhejte po trávníku, hrajte na babu, lehněte si na terasu a vyhřívejte se!

Neudělají to. Zůstanou tam, kde jsou. Na pelechu a na podlaze.

Nemůžou jít ven. Mají moc práce.

Musí mě hlídat.

Záhada zůstane nevyřešena

Včera večer, když jsme si volali kvůli redakčním záležitostem, Jiří Wagner, takto redaktor Neviditelného psa, se mě neptal na názor ve věci zavedení poplatku za nemocniční pobyt, ani na jinou horkou vnitropolitickou nebo zahraniční kauzu. Chtěl vědět, zdali jsem přišel na to, proč Gari smrdí klihem.

Milý Jiří a milí všichni, komu tato tíživá otázka leží v hlavě. Nevím a prozatím není naděje, že bych se to dozvěděl. Obě dámy, Gari i Nora, se včera opět nasmrděly svinstvem ze shnilé posekané trávy a byly po návratu z procházky zahnány do hadicového kouta v garáži a podrobeny brutální očistě za použití šampónu. Takže to, co tak nenávidí kriminalisté, došlo z naprosté destrukci forenzního materiálu.

Leč nezoufejme. S pravděpodobností hraničící s jistotou, jestli je někde v blízkém vesmíru zdroj klihového smradu, jedna, druhá nebo obě do něho vlítnou znovu. A snad se mi tentokrát zdroj podaří identifikovat.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena