A je to tady, vlastně, bylo to tady, jelikož to už není aktuální. V pondělí Ljuba natřela naši dřevěnou terasu olejem a tím pádem nesměla Nora na zahradu. Celý pozemek má včetně zastavěné plochy 800 metrů a terasa bratru pětadvacet, nicméně není třeba velkých věšteckých schopností k odhadu, že z té plochy by si vybrala k ťapání právě terasu. Takže: stopy psích tlapek na terase plus olejové ťápoty všude uvnitř a výsledkem by byla obecná zuřivost – mířená na toho, kdo Noru vypustil. Pes by byl prohlášen za nevinného.

Takže Nora byla vyloučena z pohybu po zahradě a když jsem tam pro svého Digineffa zkoušel zrcadlovku Pentax Kr, velmi nevrlým okem mě sledovala za oknem. Teď už je to jiné, nátěr už je pochůzný. Ale Nora na zahradu nechce.

Prší.

Copak to tam tropíš?

Uhnala ho!

Nora nenarazí na hracího partnera často – naposledy to bylo v Průhonicích v parku a včera na louce pod lesem: Byl to pejsek milující honičky, jak nás ujistila jeho paní. Průběh honu obvyklý, přinejmenším ze začátku. Pejskové se honí kolem svých pánů. Ta louka má délku dva kilometry a šířku určitě jeden. Je možné po ní běžet až do Březové, kolem rybníka a vrátit se po její druhé straně. Dva kilometry volné plochy. Pejsky ale zajímá těch pár desítek metrů, něco jako kruh, a vy musíte stát uprostřed. Ten pejsek z toho byl upřímně rozradovaný a v jednu chvíli dal svou radost najevo tím, že mi v plné skočil na hruď. Já to ustál, na to jsem dost pyšný! No a po dvacátém, možná stém okruhu zpomaloval, až padl... Nora se pak vítězně rozhlížela:

Je tu někdo, kdo by si konečně se mnou zahrál na honěnou?

Bujaré začátky - a bídné konce

Setkání s bojovou ovcí

Setkání s koněm máme za sebou, krávu jsme také už viděli, ale ovci spatřila Nora poprvé. V neděli jsme byli na společné vycházce s kamarády a nad Černošicemi jsou pastviny s ovcemi. Mají je oplocené a do plotu je vpravený elektrický ohradník. No a samozřejmě že se k němu Nora připletla a plesklo ji to přes zadek.

Je možné, že se do jejího psího rozumu zarylo povědomí o míře nebezpečnosti ovcí. Kůň, to je strašná bestie a kráva, o té raději ani neštěkat. Ovšem nejhorší je ta ovce. Ta rovnou bije.

Když jsme pak šli stejnou cestou zpátky, už se šeřilo a jednu tu ovci jsme viděli poblíž plotu. Sázela ty svoje bobky, nebo co to má, a Ljuba Noře povídá:
"Vidíš? Ta se tě tak bojí, že se z tebe podělala."

Ale Nora ví, že ovce je příšera nejpříšerovatější. Cesta k poznání vede i přes majznutí do kožichu.

Velkých psů se nebojíme