První fáze, otevření očí. Otevře je Nora. Tak to bývá, jakkoli je to proti jednoduché logice – ten, kdo jde spát poslední, vstává první. Gari vždycky jde spát první a vždycky vstává poslední.

Nora otevře oči, pak se posadí a zavrtí hlavou. Protože má visací uši, lítají při tom vrtění kolem hlavy a plácají. Zní to nějak jako ple – ple – ple. Pak se dlouze protahuje. I to je zajímavá součást rituálu. Obě dvě, jak Gari, tak i Nora, mají opravdu pružné hřbety. Nicméně obě, jedna jako druhá, se ráno velmi důkladně protáhnou. Následuje poslední fáze. Nora obejde postel, posadí se a hledí. Moc dobře ví, že není slušné někomu cpát čumák do obličeje. Sedí tedy a hledí.

No jo, Noro. Však já už jsem taky vzhůru. Jenom mám ty oči zavřené, ale tvoje ple – ple – ple jsem slyšel moc dobře.
A Gari? Ta má zavřené oči a čeká, až se zezdola ozve zvuk sypání granulí do misky. Pak to vezme střemhlav po schodech, to je zase její rituál.

Zamrzlo...

Teď tedy zase rozmrzlo, ale minulý týden zamrzlo a led byl i na fontánce cukubai. Máme ji u vchodu do zahrady, jak se sluší a patří, i s naběračkou na vodu, jelikož dle japonské tradice dlužno si umýt ruce než do zahrady vstoupíte. Japonci to dělají, my ne, nejspíš proto, že nejsme Japonci. Nicméně tradici ctíme aspoň tím aranžmá.

Pejskové na tradici nedbají a cukubai navštěvují po procházce a lemtají z něho vodu. Když je ale led, co s tím? Cukubai se proměnil v kopeček zmrzliny, hodně vodové. Zapeklitá situace. Naštěstí ne neřešitelná.

V kuchyni je miska s vodou a v kuchyni nemrzne. Přičemž bohdá zůstane.

Co s tím?

Čí je ten pelíšek?

To záleží na tom, kdo do něj vleze první, zdali Gari nebo Nora. Pak je obsazeno a ten, kdo přichází druhý, musí jít do vedlejšího pelechu. Tím není řečeno, že ten vedlejší je horší, spíš naopak. Ten takzvaný první je v proutěném koši, je docela malý, nicméně leží vedle radiátoru. Ten druhý je měkký, vycpávaný, dá se říci luxusní a rozhodně je větší.

Zpravidla to funguje bezproblémově podle hesla, že kdo dřív přijde, ten dřív mele, tedy válí se v pelechu. Někdy ale nastane půtka a já musím zasáhnout. Kdo zůstane, kdo bude vystrčen? Velká je odpovědnost zasahujícího. Naštěstí je má autorita neotřesitelná.
Aspoň v tomto případě.

Dosti bylo půtek!